Beskyd tour 2025
28.6.2025 se uskutečnil již 31. ročník nejstaršího cyklistického maratonu v ČR – Beskyd tour. Závod byl pro letošní rok opět součástí kalendáře SPAC, takže se na start postavilo 7 statečných z našeho teamu. Závod se svým centrem na Bílé v Beskydech, byl vypsán na tři různé tratě a podle věkových kategorií měli závodníci určenou trasu, která se jim bodovala do SPACu. Nejdelší trať 160 km byla vypsaná pro kat. A, B, C. Střední 120 km pro kat. D, E, ŽA, ŽB, M a nejkratší trať bylo nastavena pro kategorii F. Kdo nejel na předepsané trati nebodoval. Beskyd tour je specifický v rámci kalendáře tím, že se na jeho start sjedou závodníci z celé republiky a účastní se ho i dost zahraničních závodníků. A navíc start je hromadný, takže na startu je řádná tlačenice. Závod byl pro nás klíčový i co se týče celoročního hodnocení teamové soutěže, protože za něj každý, který jel předepsanou trať, obdržel 15 b navíc. Takže maximum bodů pro team nebylo obvyklých 180, ale 225. Na dlouhou trať se od nás vydali Petr Zatloukal a Jarda Glogar. Petr končí celkové na výborném čtvrtém místě ze všech účastníku a zároveň na 4. místě v kat. C (SPAC 1. místo), Jarda dojíždí na 14 místě v kat. B (SPAC 4. místo). Na střední trase zaznamenává pódiové umístění Olda Míček za 3. místo v kat. E (SPAC 3. místo). Andrea Kučerová končí na 6. místě ŽA (SPAC 1. místo), Marcela Pargačová 6. místo ŽB (SPAC 3.místo). Víťa Šrámek 9. místo kat. B (tato trasa se pro kat. B do SPAC nepočítala). Nejkratší trasu absolvoval Fana Toman, zde se kat. zvlášť nevyhlašovaly, Fana dojel na 20. místě celkově, ale podle věku v kat. F byl první (SPAC 1.místo). Takže se náš team neztratil ani na tomto závodě.
Teď bude chvíli od závodů ve SPAC oddych. Následujícím závodem je časovka na Lysou horu, která se uskuteční 3.8.2025.
Tomáš Dohnal
Beskyd Tour pohledem Petra Zatloukala
Jedním z těch závodů, které jsou pro mě něčím výjimečné a těším se na ně už od zveřejnění termínu, je kromě M.A.D. právě Beskyd tour. Není to pro mě "jen" závod, je to balíček příjemných aktivit od pátku do neděle. Již třetí rok po sobě jsme s Jankou strávili parádní víkend ve Velkých Karlovicích, který začal páteční prezentací a vyzvednutím čísla v Bílé. Letos číslo 100. Na start přicházím asi patnáct minut před výstřelem, trochu laxně, opět až ve druhé polovině startujících, nicméně ještě před odbočkou z hlavní silnice na Bílý Kříž jsem vepředu. Celý "slovenský okruh" přes Kelčovské sedlo vnímám jako rozjezd, nic podstatného se neděje, tempo klidné. Při průjezdem Bílou mi Janka předává první bidon a ačkoliv to nijak netrénujeme, předávka i v padesátikilometrové rychlosti probíhá bez problému. Úsek kolem Šance se jede také v klidnější tempu, zvládám vyprázdnění močového měchýře za jízdy, pak fotku s Víťou a zpět dopředu. Levotočivá v Ostravici. Na Smrček drtí tempo Patrycjusz Urbanek, vrchař, vítěz Loučky, držím se jeho zadního kola celkem v pohodě. Dole pod Smrčkem potkávám Pepu Martináka, ptá se mě, jestli mám vodu. Díky, Pepi, za podporu! Cesta se vlní. Ráztoka, Knížecí cesta, kde tahá tempo Michal Smolka, opět moje přední kolo přilepené za jeho zadním. Jedeme svižně, nikdy během Beskydu jsem Knížecí nezajel rychleji. Ale cítím se dobře.
Sjíždíme do Bečvy. Dole odbočujeme doleva, protože cesta na Soláň se opravuje, míříme táhlým stoupáním na Bumbálku. Jede se takové zvláštní tempo, zdá se mi pomalé, nebaví mě to, takže se to snažíme se Smolkou trochu zrychlit. Nahoře na mě čeká Janka s novým bidonem, opět ukázkové předání i s přilepeným gelem. Díky, Jani! Sjíždíme kolem partyzána do Velkých Karlovic. Za kapličkou prudce zatáčíme doleva na Podťaté a následuje osmikilometrové stoupání na Kasárna. Držím se docela dlouho. Tento úsek jsem taky ještě nezajel během Beskydu rychleji, ale nestačí to. Šrajer, Smolka a Urbanek jedou rychleji. Pomalu se mi vzdalují. Nahoře zůstávám se třemi dalšími, ale nějak nám vázne spolupráce, nejedeme dolů, jak bych si přál. Z Makova na Bumbálku to nechci úplně vzdát, Smolka s Urbankem jsou asi jen minutu před námi, opět si dávám v tomto posledním beskydském stoupání další osobní rekord. Nicméně stíhání je marné. V naší čtyřčlenné skupince jsme dva z kategorie C. Vím, že budu čtvrtý, nebo pátý. Blíží se cíl. Pátý být nechci. Čtvrté místo je asi to nejhorší, ale lepší než páté. Slovák Babač najíždí do pravotočivé poslední zatáčky přede mnou. Objíždím ho zleva vnějším obloukem, vím, že zatáčka je dost široká, že můžu jet rychle. Podaří se mi ho objet, jsem rychlejší.
Celkově i v kategorii C jsem čtvrtý. Trochu chvíli zklamaný, jelo se mi dobře, snad i líp než vloni, kdy jsem vyhrál, neměl jsem žádnou krizi, zajel jsem několik svých nejrychlejších časů, ale tři borci byli lepší. V cíli se nechci moc s nikým bavit, i když tam je Tom, Zbyňa, Olda. Nakonec se uklidním, je to v pohodě. No, Janka mě uklidní, že je to v pohodě. Závod neskončil pro mě sice na bedně, ale výkon byl dobrý, lepší než vloni, to je fajn. Jídlo věnuju, nic pro mě. S Jankou si raději dáváme borůvkový knedlík, těšíme se na frgály a túru kolem chalupy na Gigule na Stratenec. Protože tento víkend není jen závod, je toho mnohem víc. Víte, jak krásně voní dobromysl?
Petr Zatloukal