Petr Zatloukal druhý na Gran Fondo UCI Neusiedlersee Radmarathon!

Po roce jsem se opět vypravil do Rakouska na Gran fondo UCI Neusiedlersee Radmarathon. Na nedělní závod bylo v kategorii M45-49 zapsáno 159 závodníků nejen z Rakouska, ale z celé Evropy, dokonce jeden závodník i z Brazílie či Turecka.

V sobotu dopoledne jsem jel lehce protočit nohy mezi sluncem zalité vinice, odpoledne jsme s Jankou vyzvedli číslo a čip, prošli jsme se po Mörbisch am See, kde se zrovna připravovali pořadatelé a závodníci na odpolední časovku a abychom nasáli atmosféru, ochutnali rakouské zákusky, sladké pečivo, zmrzlinu a kávu, mrkli se k Neziderskému jezeru, prošli se starobylými uličkami lázeňského městečka Rust.

Nedělní budíček v pět třicet. Trochu obavy z předpovědi počasí; déšť a bouřky. Trocha nervozity. Snídaně, sbalit věci, odjezd ke startu. Start je sice v devět, ale první závodníci se na startovní čáru rovnají od osmi hodin, aby měli výhodné pozice při vyjetí z městečka do prvního těžšího stoupání mezi vinicemi. Jak to tak bývá na těchto velkých závodech, startuje se v blocích podle věkových kategorií. Moje vlna startuje v 9:14, stojím ve druhé řadě, těsně před startem si ještě odskočím na malou, aby mě nic netížilo a neznervózňovalo Německy odpočítáváme von zehn bis zum Start a vyrážíme na 125 km dlouhou trať. Minulý rok se jelo hned od startu, dnes mi to tak nepřipadá, i když si tam zajíždím PR, zdá se mi to pomalejší. Nicméně první borci odpadají. Jede se svižně po úzké stezce lesem, asi dvacet metrů před námi přeběhnou tři srnky, úplně příjemné to nebylo. Zvlněná krajina končí sjezdem do Maďarska, nastává celkem nudná rovinatá pasáž Maďarskem, která je okořeněná silným bočním větrem. Snahy některých borců včetně mě o únik ale brzy končí, každý si hlídá každého. Snažím se držet se v čele stohlavého pelotonu, postupně sjíždíme pomalejší závodníky s předchozích vln. Další zpestření přijde při průjezdu hranice z Maďarska do Rakouska, musíme slézt z kol a přejít přes koberec s dezinfekcí. Situace se opakuje, jsem v jednom úniku, jede nás tam pět, poctivě se snažíme využít šanci, ale jsme dojeti. Myslím na to, že předpověď počasí se nenaplnila, je sice pod mrakem, silně fouká, spadne pár kapek, ale nic nepříjemného. Zvlněná krajina Rakouska, blížíme se k cíli, nervozita a rychlost se zvyšují. Svou šanci cítím ve stoupání z městečka Uslip. Balíku ujíždím, vytvářím si tam PR, ale jsem sám, v táhlém sjezdu do Rustu mě balík dojíždí. Snažím se zůstat vepředu, nesmím se nechat pohltit. Opět začíná ten tvrdý boj o pozice. Vjíždíme do Mörbisch. Ostrůvek. Vjíždím do první levotočivé zatáčky na páté pozici. Rovinka. Předjíždím dva borce. Z poslední pravotočivé vyjíždím třetí. V cílové rovince přeskakuju ještě jednoho soupeře. Bohužel slovenský vítěz je už daleko a nad moje síly. Projíždím druhý. Ale šťastný a spokojený. Povedlo se to líp, než jsem doufal. Vlastně tomu s Jankou nemůžeme uvěřit, dokud to nevidíme potvrzené na tabuli. Odcházíme do zázemí, do stanu, na kávu, zákusek, bagetu, zažít vyhlášení a stupně vítězů na UCI Gran fondu.

Petr Zatloukal