Jarda Glogar členem vítězné štafety trojic na Lichnov 24 hodin
Od soboty 13. srpna 11:00 do neděle 14. srpna 11:00 kroužil Jarda Glogar spolu s dalšími dvěma členy štafety na Lichnovském okruhu dlouhém necelých 10 km. Spolu zvládli objet 93 kol, což ve výsledku dává 892 km, k tomu potřebovali vyvinout průměrnou rychlost 37,3 km/h. Tento výkon jim s velkou rezervou stačil na vítězství!
Když jsem se s kamarády Jirkou Kvitou (mimochodem vítězem kategorie jednotlivců v minulém ročníku) a Michalem Ďuricou domlouvali, že utvoříme tříčlenný tým na závod Lichnov 24 hodin, napadlo mě, že konečně bude mít tým CK Frenštát, který vyhrál bez problémů poslední 4 ročníky, vyrovnanou konkurenci. Zároveň by to znamenalo, že by naše dva týmy mohly celou dobu jezdit spolu a rozdat si to o vítězství třeba až v závěrečném kole (což by byl mnohem příjemněji strávený závod). Ovšem při pohledu na startovní listinu vidím, že pravděpodobně naprostou většinu času budeme jezdit sólo, tým z CK Frenštát trojici pro letošek neposkládal (paradoxně Jirka i Michal od letoška jezdí za jejich barvy, takže náš tým mohl být pokládán za "domácí"). Ne, že by tam nebylo pár silných závodníků, ovšem ti jedou ve výkonnostně nevyrovnaných trojicích, ve dvojicích, případně jako jednotlivci, takže nezvládnou držet stejně vysoké tempo jako my. Na druhou stranu mě potěšilo, že tříčlenný tým poskládali další kamarádi, takže bude s kým dalším sdílet zážitky a pocity.
Bezprostřední příprava byla náročnější než na jiné závody, bylo nutné pořešit stan, dostatek různého jídla (na sladké tyčinky se při zátěži 24 hodin opravdu nedá fungovat), výběr oblečení a to nejen na kolo pro různé počasí atd. Před startem jsme se také domluvili na pořadí, ve kterém budeme střídat (nejprve já, po mně Jirka a nakonec Michal) s tím, že bude probíhat pokaždé po 3 kolech, což v případě našeho týmu znamenalo cca 45 minut na jedno střídání (Lichnovský okruh je dlouhý 9,5 km a překoná se na něm 71 metrů dle Stravy). Poslední asi tři ročníky se jezdí s čipy, což je obrovský posun proti dřívějšímu ručnímu zapisování výsledku - pro nás tedy hlavně v tom, že si můžeme v pohodlí lehátek na mobilu prohlédnout online průběžné výsledky a hlavně čas posledního průjezdu člena našeho týmu, takže bylo snadné si vypočítat, kdy se musím začít chystat na své střídání.
Blížil se čas startu, ke kterému se postavilo 51 jednotlivců (nejen na kolech, ale i na koloběžkách a handbicích, jeden závodník absolvoval L24 na vysokém kole) a 21 týmů v různých kategoriích. Aby se takto velký balík co nejdříve roztrhal, vypsal pořadatel v každém z prvních tří kol sprinterské prémie, kdy ohodnoceni byli vždy první, druhý a třetí. Jelikož jsem startoval, týkaly se také mne. Vím, že nejsem nijak dobrý spurtér, na druhou stranu tohoto závodu se účastní jen pár závodníků výkonností na úrovni SPACu, takže jsem věděl, že mám velkou šanci je vyhrát. Cílová rovinka v Lichnově je mírně z kopce a v průběhu závodu proti větru, proto byla důležitá taktika a načasování spurtu.
Odstartovalo se. Jak je na Lichnovské 24hodinovce obvyklé, od začátku se jelo v rychlém tempu. Po zkušenosti z předchozího ročníku s koly, kde se jelo o prémie, jsem se nijak netlačil na špici. Po projetí kruháčem ve Frenštátě už jsem se posunul více dopředu, v kopci na Březiny (průměrný sklon jen asi 3,5 % a dlouhý cca 700 metrů, první polovina je prudší, pak se sklon zmírní) jsem rozjel bez nástupu z první pozice vyšší tempo. Asi v polovině kopce zrychlil jeden ze soupeřů, při předjíždění se mě zeptal, jestli jedem, samozřejmě jsem souhlasil a dál jeli ve dvou. Následoval sjezd do Bordovic, kde jsme na křižovatce zatáčeli vpravo do Lichnova. Do zatáčky jsem najel na první pozici, kolega v úniku hned za mnou, ovšem při výjezdu z křižovatky se ohlédnu a vidím, že soupeř nedokázal křižovatku projet stejně rychle a je 30 metrů za mnou. Na chvíli zvolním, ale když vidím, že se nepřibližuje, jedu si v časovkářském tempu sólo pro první místo na první prémii. Užíval jsem si tu atmosféru, na startu lidi fandili namačkáni na sebe. Fandilo se ovšem po celé trati, po trati bylo pár skupinek, které si přímo k cestě donesly židle, stolek a (pravděpodobně) s něčím na posilnění všem hlasitě fandili - díky moc za to!
Po projetí do druhého okruhu jsem zvolnil do tempa, které jsem věděl, že udržím další dvě kola. Nevěděl jsem, jestli se za mnou pojede nebo ne, pořád jsem se ohlížel. Za chvíli mě dojela jedna skupinka, po chvíli další. Pokračovalo se tedy zase v pelotonu, i když už méně početném. Na rozdíl od předchozího kola se na rovině do Frenštátu nejelo zbytečně vysoké tempo, jak už soupeři věděli, že si musí nechat síly na kopec, proto jsem byl ochotný tahat na špici. V kopci na Březiny jsem jel lehce nižší tempo než v minulém kole, při ohlédnutí za sebe to vypadalo, že se udrželo asi 10-15 závodníků. Tahal jsem pak i v následném sjezdu do Bordovic. Za křižovatkou už jsem takticky vystřídal a jen si hlídal, abych nebyl moc vzadu. Asi 500 metrů před páskou to na dlouhý spurt zkusil Kuba Čapla, zareagovat jsme zvládli jen dva. Pak už to byl regulérní spurt trojice, který jsem vyhrál.
V třetím kole se opakoval stejný scénář až do konce stoupání na Březiny, kdy jsem se ohlédl za sebe a zjistil, že jedu sám. Při tom ohlédnutí jsem ale zaznamenal, že ze skupiny vystartoval Kristián Škoda, který mě dojel. Když už jsme jeli ve dvojici, viděl jsem, že se nás pokouší dojet ještě Matěj Múdrik, ale nakonec své úsilí vzdal. Jelikož jsem nechtěl riskovat, že nás dojede skupina, domluvil jsem se s Kristiánem, že ho nechám vyhrát, pokud nebude taktizovat a pojedeme spolu souvislé tempo bez nástupů. Tak se i stalo a první střídání z celkem desíti bylo za mnou, na trati už místo mě byl Jirka. Mě čekalo jídlo, suché oblečení a lehátko.
Pro ty, co mají rádi čísla - první tři kola jsem ujel průměrnou rychlostí 40,5 km/h s průměrným výkonem 265 W, v prvním kole jsem zaznamenal absolutně nejrychlejší kolo závodu (13:30), při spurtu ve druhém kole jsem dosáhl maximální rychlosti 62,6 km/h a výkonu 1137 W (to bylo ovšem při chytání nástupu Kuby Čaply, ne při samotném spurtu). Průměrná kadence v tomto střídání byla 95 ot/min.
Další průběh závodu už z mého pohledu nebyl tak zajímavý, naprostou většinu času jsme jeli sólo a jen navyšovali náskok, který nakonec byl 7 kol na první dvojici a 8 kol na druhou trojici (což znamená, že jsme mohli 2 hodiny před koncem přestat jezdit a přesto bychom v kategorii vyhráli). Uvádím tedy jen střípky, které mi utkvěly v paměti:
Závod jsme vyhráli, když jsme celkem ujeli za (bez pár minut) 24 hodin 93 kol (každý po 31 kolech), což podle oficiálních výsledků je 892 km, tzn. průměrná rychlost byla 37,3 km/h.
Stejně jako Jirka a Michal jsem ujel (dle záznamů na Stravě) 295,4 km průměrnou rychlostí 37,5 km/h. Má nejvyšší zaznamenaná rychlost byla 64,0 km/h ve sjezdu do Bordovic. Průměrná kadence za celý závod byla 91 ot/min. Nejvyšší průměrné watty byly ve druhém střídání (281 W, 39,5 km/h), nejnižší při jediné krizi při závodě (212 W, 34,6 km/h - nejen, že jsem nedokázal držet výkon, ale ani aerodynamickou pozici, bylo to ovšem v noci a jediné střídání, kdy jsme jeli 4 kola). V neděli po závodě jsem si říkal, že už do toho nikdy nepůjdu, ale už teď se těším na další ročník (i když ještě pořád se mi to nechce jet v takovém tempu jako letos, a hlavně po většinu času sólo).
Na závěr ještě musím pochválit pořadatele, kdy za relativně nízké startovné (letos 600 Kč za závodníka) toho spoustu nabízí - např. tričko, iontový nápoj po celou dobu závodu, 2x kvalitní a skvělá polévka, sprchy, měření čipovou technologií, v prostoru startu je stánek s občerstvením a hudbou, kryté lavičky se stoly, velká tabule s informacemi o časech kol právě projíždějících závodníků, tablety pro sledování průběžných výsledků, samozřejmě ceny pro vítěze... Navíc v Lichnově bývá skvělá atmosféra, dovedu si představit přijet zde si to jen užít s tím, že se projedu ve skupině a v noci se vyspím. I když hrozí, že vás atmosféra vyhecuje k podání výkonů, které od sebe vůbec nečekáte. Nezbývá než to zkusit, za sebe to můžu jen doporučit. V roce 2016 jsem zde poprvé pořádně ochutnal silniční cyklistiku a jízdu ve velkém balíku. Na rozdíl od závodů SPACu si to tady může užít cyklista jakékoliv výkonnstní i věkové kategorie.