Memoriál Aloise Dohnala 2025
7.6.2025 se konal náš domácí závod Memoriál Aloise Dohnala, byl to již 18. ročník a zároveň 7. ročník dětských závodů. Jako každý rok nám přípravy daly docela zabrat. Stav silnic byl po zimě a podzimních povodních a vichřici špatný, ale podařilo se zajistit jejich opravu, čímž bych chtěl poděkovat Správě silnic v okrese. Nicméně v pondělí před závodem přišel první infarktový stav, když v Odrách u nemocnice byla stále po vodařích díra přes celou cestu, ale to se do závodu také stačilo vyřešit. Takže následovala klasická páteční celodenní šichta a v sobotu se mohlo závodit. Bohužel v pátek předpověď počasí nebyla nic moc, což asi zapříčinilo to, že letos přijelo na závod málo závodníků, vlastně nejméně za dobu, kdy se memoriál koná jako silniční závod. Což mě hodně mrzelo!
Tak jako každý rok jsme zajeli v 9 h na hřbitov položit taťkovi kytku na hrob a od 9:30 po pěti minutách následovaly starty jednotlivých kategorií. Jako vodič jsem si vzal na starosti opět spojenou kategorii C, D, M. Pod Veselí byl docela klid, ale hned od začátku stoupání se to začalo trhat a na horizont dojela za deště, který se na chvíli na závodníky spustil, již malá skupina závodníků. Z Veselí Petr Zatloukal rozjel docela vraždu a všechny urval. Tudíž do Oder dojížděl osamocen. Ale v Odrách nastal problém, a další infarktový stav, u nemocnice se na cestě potkaly traktory a velké hasičské auto a cestu ucpali. Takže jsme museli zastavit a Petra dojeli ostatní závodníci, kterým před tím ujel. Nicméně ve stoupání na Pohoř za to Petr vzal a opět ujel a dál už pokračoval v závodě osamoceně, přes další okruh si dojel pro vítězství s docela velkým náskokem. Jeho tažení za vítězstvím jsem si letos ve zpětném zrcátku ani moc neměl šanci vychutnat, protože v podstatě po celou dobu jsem musel s ostatními řešit problémy, které nastaly na trase. Napřed pád ve třetí vlně, pak spadlé závory před první vlnou a následně další pád v Odrách. No bylo to letos docela hektické. Naštěstí jsme měli letos zajištěnou sanitku od Červeného kříže za což posílám poděkování Tomáši Kotyzovi na úřad Moravskoslezského kraje. A jak závod dopadl pro naše závodníky? Petr Zatloukal 1. místo kat. C, Olda Míček 3. místo kat. E, Fana Toman 3. místo kat. F, Víťa Šrámek 4. místo kat. B, Peťa Blaťák 5. místo kat. A, Jarda Glogar 5. místo kat. B, Marcela Pargačová 5. místo kat. ŽB, Tom Melichar 6. místo kat. st. žáci, Vojta Kubínek 10. místo kat. st. žáci. Do teamového hodnocení jsme za domácí závod zapsali 175 b.
Po hlavním závodě a jeho vyhlášení pokračoval ještě program dětským závodem, který je již také pomalu tradiční. Ten si doufám užily děti, ale i jejich rodiče, kteří mocně povzbuzovali.
Takže letošní ročník je za námi, musím říct, že byl trochu jiný než ty předešlé, jednak, že dorazilo málo závodníků, ale také tím, že letos bylo docela dost problémů v průběhu závodu a hlavně pádů, kterých nebylo za x roků dohromady zpětně, ale myslím, že jsme to opět zdárně zvládli. Aspoň podle zpětné vazby od závodníků.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem co se na organizaci podíleli. Začnu našim Městysem Suchdol nad Odrou, který je zároveň spolupořadatelem závodu, bez jehož podpory by to nešlo. Dále Radkovi za vedení kanceláře a organizaci dětského závodu, Ivošovi za velitelství trati a pomoc ve všem možném i nemožném, mamce a jejím lidem za organizaci občerstvení, našim hasičům a ostatním lidem, kteří stojí na křižovatkách, motorkářům a ostatním řidičům doprovodných aut, polici ČR, Červenému kříži, Radovanovi za komentování, no prostě všem. Těch lidí, kteří se podílejí na organizaci je opravdu hodně až mi letos připadlo, že jich bylo skoro tolik jako závodníků. Ale snad to s těmi závodníky bude příště lepší.
A v neposlední řadě musím poděkovat našim sponzorům: Městys Suchdol n. O., Prosolar s.r.o., BCC s.r.o., NUTREND D.S. a.s., Emonix s.r.o., OP mobility s.r.o., 4ever s.r.o., Kofola ČeskoSlovensko a.s., Robert Moravec, Café bar u Sunny.
Tomáš Dohnal
Závod pohledem Jardy Glogara (závod kat. A+B) níže na stránce (pod fotogalerií).
Závod pohledem Jardy Glogara
Jeden z mých nejoblíbenějších závodů je tady! Domácí závod, na kopcích, kde znám každou zatáčku nazpaměť, krásné prostředí, táhlá rovina, pěkné kopce, zábavné sjezdy, okruh, kde rozhoduje čistý výkon (a trocha techniky ve sjezdu). Ne, že bych tedy pomýšlel na nějaké pěkné umístění, na to nemám výkonnost ani fyziologii. Na závod přijíždím s tím, že sice chybí forma (výkon na 10 minutách mám cca o 20 W níž než předchozí roky), na druhou stranu by to podle výkonu při intervalech na trénincích ani podle mého jediného letošního závodu Mamut tour nemusela být úplná tragédie. Čistý výkon sice chybí, ale vytrvalost ve smyslu udržení wattů při větším počtu intervalů tam zůstala - nejspíš díky předchozím sezónám.
Při prezentaci a rozjíždění s kamarádem Jirkou si říkám, že už jsem skoro zapomněl, kolik kamarádů a známých v cyklistickém prostředí mám. Pomalu přichází čas startu, řadím se do startovní vlny A+B, která čítá jak kvůli předpovědi počasí, tak kvůli nabídce jiných závodů, pouze 21 závodníků.
Odstartováno! Peloton - jestli se tak dá tato skupina nazvat - se rychle rozjíždí, první krátký kopec v Suchdole se ale přejíždí relativně pohodovým tempem. Na rovině před odbočkou na Veselí se ale jede poměrně rychle (průměr 42 km/h), moc nechápu proč, protože mi připadá, že to je pocitově proti větru. Ale jsem vlastně rád, užívám si jízdu zadarmo na konci balíku, nemá pro mě smysl tlačit se dopředu. Za křižovatkou se zrychluje, vidím, že odpadá první kus z balíku.
První stoupání. Čekám, co bude. Není nic, jede se celkem pohodové tempo, které udávají týmoví parťáci Víťa s Péťou. Trochu si říkám, že někdo zrychlí, až se to víc zvedne ve Veselí, ale o útok se nepokusí nikdo. Nejspíš všichni chtějí dát první sjezd v bezpečném módu, říkám si. Hodnoty z prvního stoupání: čas 10:20 (20,2 km/h), průměr 313 W. Normálně by to pro mě byla pohoda, ale letos je to jen kousek pod mým limitem.
Sjezd z Veselí. Po zkušenosti z prvního kopce jsem se ani nesnažil dostat dopředu (jako kdybych na to měl...), jedu vzadu, postupně předjedu pár soupeřů, kteří si před sebou začali nechávat na můj vkus příliš velké mezery. Dole v Odrách zjišťuji, že je to natrhané a čelo rozhodně na nikoho nečeká. Ani na začátku stoupání na Pohoř to ještě není pohromadě, někteří na špici toho využívají k útoku. Vidí to i Kuba Havrlant, který sjezd jel opatrně, takže si čelní skupinku musí dojet - na pohled bez výrazného úsilí kolem mě proletí, už vím, jak se cítí Pogačarovi soupeři, když trochu zrychlí. Já se v tomto stoupání postupně stanu součástí skupinky, kde jsou závodníci, u kterých bych čekal, že budou při trhání pole daleko přede mnou. Stáváme se vlastně pelotonem závodu, který má v tu chvíli asi 9 závodníků. Chvíli potom se spustí docela silná sprcha, která ale naštěstí trvá jen pár minut. Mně to aspoň pomohlo se trochu ochladit, horko nesnáším moc dobře. Asi kilometr pod vrcholem vidím, že přestává stíhat tempu Jirka Kvita, škoda. Pohoř jsme takhle vyjeli s časem 8:22 při mých 321 W.
Těsně před sjezdem si najedu na špici, protože je mi jasné, že tady můžu uplatnit znalost tratě, jedu na mé poměry celkem bezpečně, přesto dole vidím, že jsem ostatním dost ujel. Za chvíli mě dojíždí Víťa, až za přehradou Kletné pak i zbytek skupiny. Čekám, že rozjedeme kolotoč, ale spolupráce vázne, na špici se střídáme jen asi tři, nejspíš kvůli úsilí, které ostatní stálo nás dojet. Za Suchdolem, po nájezdu do druhého kola, se ale začne celkem poctivě střídat. Nedá se říct, že bychom jeli nějak rychle, ale jedeme. Projíždíme Mankovicemi, když před železničním přejezdem vidím dlouhou kolonu aut, následně dojedeme až k závorám a k našemu překvapení tam stojí i vedoucí čtveřice závodníků - prý už 3 minuty. Nevíme, co se děje, žádný vlak by jet neměl, pořadatelé (i s policií) uvažují, že nás pustí pod závorami. Dojíždí už i Jirka. Chvíli nato se závory z ničeho nic zvednou, takže závod může pokračovat. Necháváme ujet původní únik, po chvíli začneme jet i my. Mezitím Jirka, který nás dojel a těšil se, že se s námi sveze, dostal pár set metrů za přejezdem defekt - to je pech!
Jsme na začátku druhého stoupání na Veselí. Panuje shoda na tom, že nemá smysl to nějak hnát, takže stoupání jedeme celkem v poklidném tempu - 11:23, 282 W.
Před sjezdem si zase najedu na špici, spíše jen abych dole nemusel dojíždět skupinu a aby mě ostatní nebrzdili, nicméně asi v polovině sjezdu si na čelo najíždí Víťa, který kopec taky velmi dobře zná. Čekám, že v Odrách zvolníme, ale před náměstím nás předjíždí Aleksander Wyszinski, který tedy rozhodně čekat nechce. Tempo nesnižuje ani na začátku stoupání na Pohoř, takže je to stále roztrhané. Já rozhodně nemám na to takovým tempem vyjet celý kopec, proto postupně couvám dozadu, mezitím mě dojíždí mj. Peťa, který ale má v nohách předchozí dojíždění po sjezdu, takže zvládám stíhat jeho tempu. Nakonec ale na čele zvolní, takže je skupina zase pohromadě, i když už je redukovaná o tři kusy, zbývá nás jen 6, z toho jsme 3 z našeho týmu. Normálně by se dalo uvažovat o tom, že je to výhoda, ale na takové trati se ta výhoda ztrácí. Překvapivě se cítím docela dobře, dokonce si v závěru stoupání najedu na špici a tvořím tempo. Parametry druhého stoupání na Pohoř jsou 8:36, 305 W.
Jsme v posledním kole. Sjezd z Pohoře probíhá v podobném duchu jako v předchozím kole, mimochodem čas sjezdu byl 1:35 při průměrné rychlosti 66,2 km/h (v ročníku 2022 jsem to zvládl ještě o 4 vteřiny rychleji, ale to bylo za sucha). Zase v klesání přes Suchdol jedu dost na špici, teď už ale začínám cítit, že mi začíná docházet. Normálně bych se teď už začal snažit šetřit síly, ale baví mě to a cítím, že v posledních stoupáních už nezvládnu jet stejné tempo jako ostatní - tak si to teď aspoň užiju. Pravidelně se střídáme, na špici se nešetřím.
Úpatí veselského kopce, čekám, kdy odpadnu. Překvapivě začínám ztrácet až v polovině kopce, snažím se jet svoje tempo, teď už je cílem jen dojet se ctí. Po chvíli vidím, že za skupinou zaostává další z našich dresů, ale na tu dálku nedokážu poznat, jestli to je Peťa nebo Víťa. Nahoru dojíždím tedy osamocen, čas 11:08, výkon 263 W. Trochu si říkám, že možná ve sjezdu... Ale po tom, co ucítím, jak mi v jedné zatáčce trochu podklouzlo zadní kolo, tak si říkám, že to nemá smysl, stejně by mi ujeli zase v posledním stoupání na Pohoř. To jedu na svém limitu, to je ale bohužel teď už jen 250 W, což stačí na čas výjezdu 9:24.
Do cíle dojíždím v poklidu na 10. místě (abs.), během závěru mi skupinka odjela o 2 minuty, Víťa byl pak přede mnou o minutu. Závod jsem si užil, překvapivě mi ta letošní výkonnost stačila na to, abych se svezl v takhle silné skupině, za což jsem byl opravdu rád. Myslím, že tak 2-3 závodníci za mnou byli asi výkonnostně lepší, jen ty mokré sjezdy jeli opatrněji, na což doplatili. Pro Peťu Blaťáka byla smůla, že je i letos napsaný v kategorii A, přestože věkem patří do kategorie B - v té by bral bronz. Celkové vítězství suverénně obhájil z loňska Kuba Havrlant.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem organizátorům, že věnují svůj volný čas přípravě takové akce, především pak hlavnímu organizátorovi Tomovi. Doufám, že jej letošní (ne)účast a komplikace neodradí od pořádání dalších ročníků v podobném formátu.
