Cyklokramo na Giru 2022 - část první

Ve chvíli, kdy pořadatelé zveřejnili propozice odloženého startu Giro ď Italia v Maďarsku si říkáme s Radkem, že bychom mohli KIDS, za loňskou úspěšnou sezónu, vzít se podívat na pořádnou cyklistiku. Ještě mrknu do kalendáře SPAC a je tam volno, takže rozhodnuto. Bohužel v kalendáři došlo ke změnám a byly tam vloženy dva závody. Ale, když už jsme to slíbili, tak jsme to nechtěli měnit. Obeslali jsme rodiče, bohužel ne všichni této příležitosti využili. Radek objednal ubytování v Ostřihomi. A už nezbývalo nic jiného než se těšit.

Den 1.

Radek nás vyzvedává v osm ráno, naložíme kola a vyrážíme. Cesta je zdlouhavá, ale kolem půl jedné už vidíme, jak se v dáli začíná objevovat kopule katedrály v Ostřihomi. Hned se nálada zvedá, zbývá jen přejet most ze Štúrova a jsme na místě. Při příjezdu nás hned potěší majitelka penzionu, která když vidí, že jedeme s koly, tak běží pro klíč od garáže, abychom je měli kam schovat. Nezbývá, něž se rychle převléknout a vyrazit. Cestou se stavujeme na lehký oběd a vyrážíme po směru první etapy Gira směr Visegrád. Jako první máme před sebou rychlostní prémii, která je stále v Ostřihomi, než ji projíždíme tak si v duchu říkám "jo rychlostní, když stoupání, kterým k ní jedem, má 9%". Nicméně kousek za touto prémií už stojí policie a evidentně nás nechce pustit dále. Jelikož hovoří řečí kmene, které z nás nikdo nerozumí, raději to vezmeme po boční cestě a na hlavní najíždíme zhruba o 500 m dále. Odtud již probíhá vše hladce, jedeme si po uzavřené silnici a předjíždíme jednoho cyklistu za druhým. Cesta je lemovaná růžovou a ve vesnicích jsou již připraveni fanoušci. Mocně nás povzbuzují a fotí si nás. Sice nevím proč, ale asi proto, že žádná větší grupa ve stejných dresech tam nejede. To nám akorát kazí Maďaři, kteří využívají toho, že jedu na špici (je to celou cestu proti větru) a snaží se nám schovat do háku.

Zhruba po 22 km jsme ve Visegrádu, teď už jenom cesta nahoru. Stoupání má prý 5,6 km. Musím říct, že se Maďaři snažili, cesta je úplně nová a stoupání docela mírné, takže v pohodě celé na velkou (nevím, kde vzali na nejmenované stránce název "brutální závěr"). Akorát kilometr a něco před cílem je už úplně zavřené, takže musíme podél bariér pěšky. Sam pro sebe si říkám "udělal jsi dobře, že jsi výměnu kufrů na tretrách odložil až po Giru".

Zhruba 500 m od cíle je místní hrad, kde si dáváme občerstvení a plánujeme, kde počkáme na peloton.

Nakonec se vydáme až cíli, ale tam není k hnutí a děcka by nic neviděli. Aspoň mrkneme na velkoplošnou obrazovku na průběh etapy a jdeme si stoupnout na metu 300 m do cíle. Chvíli počkáme a už je to tady. Čelo balíku se blíží a musím říct, že jedou pořádné bomby. Vítězí asi největší favorit této etapy M. Van der Poel.

Ještě několik minut projíždí odpadlíci a doprovodná kolona a je po všem. Kluci jsou trochu zklamaní, že nemají žádné suvenýry (reklamní kolona je asi na Sicílii), tak přehazujeme kola přes bariéru a jdeme do cíle, třeba něco urveme. V tu chvíli už začínají sjíždět teamová auta se závodníky zpátky pod kopec, kde jsou autobusy. Je to všechno hodně na těsno. Auto Astany nám málem přejíždí nohy, když v tu chvíli se stahuje zadní okénko a takový hubený, snědý, zralý třicátník klukům podává bidony, jsme z toho všichni trochu v šoku a až posléze si uvědomujeme, že to byl Vincenzo Nibali. Kluci jsou spokojeni a můžeme se vydat na cestu zpět do Ostřihomi. Cesta už není zavřená, ale i tak je to v pohodě. Cestou se stavujeme na večeři, což zapříčiňuje, že dojíždíme za tmy. Kluci jdou do hajan a dospěláci pomalu tak, zítra nás čeká Budapešť. Na konci dne jsme měli ujetých zhruba 60 km, takže pro kluky i dobrý trénink.

Tomáš Dohnal