Cyklokramo na Giru 2022 - část druhá

10.05.2022

Den 2. - Budapešť

Dneska nás čeká návštěva Budapešti, kde se jede druhá etapa Gira a to časovka. Po snídani nasedáme do auta a vyrážíme do hlavního města Maďarska. Kousek za Ostřihomí se cesta začne zvedat a jedeme cca 10 km do kopce, po cestě je rozeseto na naše poměry velké množství cyklistů silničářů. A pak, že tu nemají kopce. Přijde na to, jestli to není jeden z mála, který je průjezdný a tím pádem sem jezdí všichni trénovat. Každopádně cca po hodině jízdy jsme v Budapešti. Radek jako zkušený travel manager našel parkoviště v centru kousek od parlamentu, takže přímo u trasy. K mému údivu je parkoviště docela prázdné. Máme dostatek času, takže se jdeme podívat po památkách. V tomto případě to znamená, že si při tom procházíme i část trasy časovky a vidíme závodníky trénovat, protože časovka je namotaná tak, aby ukázala nejznámější místa v Budapešti.

Musím říct, že zrovna ta část časovky, než jezdci dojedou na nábřeží Dunaje před parlament je hodně technická, jedná ostrá zatáčka střída druhou, a ještě je to místy po dlažbě. V tu chvíli si říkám, že kdyby pršelo, tak to bude padat jak hrušky.

Ale dneska je relativně slunečno a docela teplo. Na rozdíl od Orlové, kde ze zpráv od Zbyňka Kramoliše víme, že je dvanáct stupňů a prší. Po chvíli dostáváme žízeň, tak si sedáme na jednu místní zahrádku na jedné z hlavních tříd. Tato hospůdka mi připomíná stylem jednu restauraci v Paříži na Boulevard Saint - Michel, kde jsem seděl před pár lety. S Radkem debatujeme a kluci se mezi tím čachtají v kašně. A já si říkám, jak je mi tady dobře a nemusím se v dešti a zimě honit po desetikilometrovém okruhu v Orlové. Nicméně po chvíli s Radkem začínáme sledovat průběžné výsledky v Orlové a mě začínat hryzat svědomí, jestli jsem tam neměl být s teamem. Uklidňuji se jednak tím, že stejně po několikaměsíčních peripetiích s kolenem nemám natrénované a váha zdaleka není tam, kde bych si představoval a jednak tím, že se stejně v poslední době cítím více jako "bafík" než jako závodník. Navíc jsme s Radkem oba trenéři, tak se snad něco přiučíme. Mezitím už začínají naskakovat průběžné výsledky z Orlové, dopředu už víme, že Max v premiéře ve st. žácích dojel čtvrtý. Nyní nám AtletikaUni ukazuje, že Marcela je druhá. A následně, že Standa Prokeš ve svém debutu za Cyklokramo vítězí!!! Super. Jarda taky v nabité konkurenci kategorie A zajíždí kvalitní výsledek. Dáváme si na to s Radkem ještě jednu orosenou plzničku a pokračujeme v cestě směrem ke startu časovky, je nejvyšší čas. Na místo dorážíme cca 15 min. před startem. Procházíme se kolem zázemí jednotlivých stájí. A už zdálky vidím "starého známého" Honzu Hirta, který mi pomáhal v roce 2018 předávat ceny na M.A.D. Požádám ho tedy o společnou fotku, Honza ochotně přeskakuje hrazení a jdeme se fotit, bohužel Covid je stále mezi námi a Honza z nařízení teamu nemůže sundat respirátor. Po společném focení popřejeme našemu jedinému zástupci na Giru hodně štěstí a pokračujeme dále.

Obcházíme ještě pár teamových autobusů, před kterýma se závodníci rozjíždí a já pokukuji po časovkářských speciálem a duchu si říkám, že bych si to někdy na něm chtěl taky zkusit. Klukům kupujeme nějaké suvenýry na památku a už startuje první závodník. Mezitím stihne ještě Radek rozhovor pro nějakou televizi, která ho z klukama odchytí.

V tuto chvíli jde hezky vidět, jak včera dojelo grupetto. Protože po pár jezdcích přichází na řadu Mark Cavendish a po něm hned několik dalších jezdců z Quick Stepu. Naše grupa se postupně přesouvá podél trati směrem do cíle. Což je fajn, protože vidíme většinu závodníků a na různých místech trati. Po pár kilometrech se ocitáme opět v technické části za parlamentem. Dáváme si rychlé občerstvení a Radek se rozhoduje, že dál nejde, že stejně po nehodě, kterou měl, je to snad jeho rekord, co ušel pěšky. Já tedy s Tomem pokračuji podél trati směr cíl a Radek s druhým Tomem zůstávají u trati blízko parlamentu. Jak jsem již psal tato pasáž je hodně technická a nedivil bych se pádům a taky, že jo, Radek mi píše, že Buchmann z Bory to nezvládl a ustlal si. Je docela zajímavé, že když si čtu večer články o této etapě, tak to nikde není zmíněné, jenom, že ztratil na vítěze 40 sekundu. Ale Radek vyfotil proč.

Radek tedy fotí u trati a já s Tomem jdeme dále po trati, bohužel místa, která dopoledne šla projít v pohodě teď nejdou a musíme si zbytečně zajít asi jeden km. Což ve finále zapříčiní to, že to do cíle nestihneme a poslední závodníky vidíme projíždět při začátku stoupání do cílového kopce cca právě ten jeden kilometr do cíle, ale zato v té nejprudší pasáži, která má 14 %, musím říct, že mi to trochu připadalo, že to projeli jako by tam ta stěna nebyla. Nicméně, než jsme tam došli, tak nás míjela jedna hvězda za druhou.

Valverde

Hirt

Nibali

Carapaz

M. Van der Poel

Po průjezdu muže v růžovém to již bereme zkratkou na cílové náměstí. Tom už je úplně hotový a já taky, stihneme akorát předávání dresu pro vedoucího závodníka. A pak řešíme, jak se dostaneme k autu, je to dalších x kilometrů. Naštěstí Radek je už u auta a je ochoten pro nás někam dojet. Takže hledám nějaké vhodné místo a zasílám souřadnice. Na smluveném místě se potkáváme skoro současně, takže dobrý timing. Kluci se z dresů převlékají do triček Gira a vyrážíme směr Ostřihom. V autě ze zadních sedaček sem tam zazní nápěv písničky od Ilony Czákové - Jen růžová to může být, což nám dokládá, že kluci jsou spokojeni. Začínáme pomalu řešit večeři. Kluci v tom mají naprosto jasno buď Mc´Donalds nebo KFC. Což mě se moc nelíbí. Ale před Ostřihomí je KFC, tak se domlouváme s Radkem, že kluci si dají něco tam a následně si sami zajdeme někam na něco místního. Přece nebudu jíst KFC, když jsem v maďarsku. Navíc máme z kluků hlavy jak pátrací balony. Na kole je to jednoduché, když začnou hustit, tak prostě zrychlíme, a je klid. To bohužel v autě a pří chůzi moc neplatí. V Ostřihomi po dobu naši nepřítomnosti asi dobře zapršelo, protože je všude mokro a kaluže. Ještě, že nás to nechytlo. Kluci se tedy nají v KFC a zavezeme je uložit k spánku na ubytování. Majitelka nám doporučila jednu restauraci, kterou vlastní její bratr. Jelikož to tu moc neznáme, tak dáme na doporučení a vyrážíme. Při příchodu do restaurace si říkám to zas bude balík za večeři, protože restaurace vypadá docela luxusně a musíme čekat u vchodu, než pro nás přijdou a usadí nás. Nicméně opak je pravdou za večeři a nějaké ty piva, platím v přepočtu asi 280 Kč, což je to stejné, co jsem dal v Budapešti kousek od cíle za lahváče a jednu malou fantu. Takže jsme spokojeni a jdeme spát. Ještě zkontroluju na Fénixech kolik nám to hodilo km, aktivitu jsem zapnul pozdě takže ukázala jenom 16 km, ale podle krokoměru jsem celkem za ten den nachodil 25 km, což od posledního zranění kolene je asi taky můj rekord.

Den 3.

Dneska už bohužel musíme domu, ale počasí je nádherné, tak po snídani zabalíme věci. Domluvíme se s majitelkou penzionu, že auto necháme na parkovišti do odpoledne a vyrážíme na kola. Dneska jedeme do Nagymaroše. Vybral jsem trasu částečně po slovenské straně. Ale je tam jeden velký otazník ohledně průjezdnosti. Vyrážíme tedy přes most Márie Valérie směr Štúrovo.

Cestou vyfotím ještě katedrálu v Ostřihomi z dálky, je fakt monumentální. 

Po hlavní cestě jedem do Kamenice na Hronom a tam odbočujeme směr Chľaba. Tady byl první otazník, protože jsem netušil, jak ta cesta vypadá, protože za Chľabou už nikam nepokračuje. Každopádně jsme mile překvapeni. Úplně nový asfalt, žádné auta, až Radek říká, jestli si Slováci nemysleli, že Giro pojede po jejich straně. A ty scenérie, na jedné straně Dunaj na druhé skály, fakt paráda. Před zmiňovanou vesnicí už to tak úžasné není, ale stále v pohodě.

Dorážíme na konec vesnice a tady je ten hlavní otazník dnešní trasy. V mapách je sice zakreslený most, ale dopředu jsem o něm věděl, že se má dostavět až ke konci roku, v duchu jsem si říkal, že to půjde nějak přejít. Nejde! Takže volíme záložní variantu. Na mapách je zakreslená úzká asfaltka směrem k železničnímu mostu přes Ipol, který se dá přejít. V reálu to ovšem asfaltka není, ale je to šotolinová cesta. Tak se slovy, že kvůli "Strade Bianche" nemusíme jezdit do Toskánska se po ní vydáváme směr zmiňovaný most.

Po pár kilometrech opatrné jízdy (fakt se mi nechce řešit defekty) jsme u mostu. Tady pro změnu následuje cyklokrosová vložka. Asi 20 schodů na most, ten už se dá v pohodě přejet.

Za mostem následuje další překvapení, tady právě asfalt být neměl a měli jsme jet pár set metru po polňačce, Ale je tu krásná nová cyklostezka, po které dojíždíme až do Szobu. Tady si dáváme krátkou přestávku na pití, přeci jen je dneska ve stínu pro nás nezvyklých 25 stupňů. A po cyklostezce pokračujeme kolem Dunaje směr Nagymaros. Z této strany Dunaje je to mnohem krásnější, než co jsme jeli v pátek do Visegrádu. Na místo dorážíme akorát v době oběda, takže se zastavujeme ve stánku, do kterého jezdíme při soustředěních z Dudinců. Dáváme si místní specialitu Hejka (fajn rybička bez kostí), vřele doporučuji (stánek je hned kousek od přívozu). Při jídle máme krásný výhled přes Dunaj na Visegrád, kde jsme byli v pátek.

Po obědě se vydáváme na cestu zpět. Jedem stejnou cestou opět do Szobu, odtud se pomocí přívozu chceme dostat na druhou stranu Dunaje. Do Szobu, dorážíme s dostatečnou časovou rezervou, takže si v klidu můžeme sednou na zahrádku u přívozu. Sluníčko krásně hřeje a Radek pronáší "mě je tu tak krásně", což samozřejmě značí, že se nikomu nechce domů. Po chvíli nastupujeme na přívoz a jedeme přes Dunaj.

Po vylodění už nám zbývá jen pár kilometrů do Ostřihomi, chvilku po hlavní a pak zas na cyklostezku kolem Dunaje. Cestou se chci zastavit na zbytcích římského opevnění, které je v mapách zaznačené, jedeme tudy už po třetí, ale nenašli jsme to. Podle map to mělo být hned u hlavní cesty. Asi se zas někdo o pár km sekl. Klukům jsme slíbili, že se ještě pojedeme podívat ke katedrále na což v předešlých dnech nebyl čas. Takž slib plníme a na závěr si dáváme výjezd ke katedrále.

Jsou odtud krásné výhledy na Dunaj a okolí, ale v dáli se trochu honí mraky, tak nasedáme na kola a jedeme k autu, přece na konec nezmokneme.

U auta nám to dává krásných 62 km, takže kluci měli opět krásný trénink. Naložíme kola a plni zážitků se vydáváme na cestu zpět. V autě hodnotíme náš výlet na Giro. Hlavně, že vyšlo počasí, ještě v pátek před odjezdem byl hlášený déšť. Tentokrát jsme rádi, že se meteorologové sekli. Pro kluky měl výlet nejen rozměr sportovní (najeli nějaké kilometry a viděli Giro), ale i edukativní, kdy viděli spoustu památek a kus historie. Kluci v autě řeší, že v tričkách z Gira půjdou v pondělí do školy, to jsem zvědavý, co jim spolužáci na tu růžovou řeknou. A my z Radkem už přemýšlíme, co na nás zas v pondělí čekají za sra.... v práci. Ještě si cestou s Radkem říkáme, že když kluci viděli Giro, tak to pro ně bude motivace do dalšího tréninku, protože cyklistika není procházka růžovou zahradou. Sice jsme se připravili o dva závody SPACu, ale co už, Giro je Giro. O půl deváté večer jsme v Suchdole a tím pro nás letošní návštěva Gira končí.

Závěrem bych chtěl poděkovat Radkovi, že zajistil ubytování a hlavně, že celou cestu odřídil.

Účastníci zájezdu: Radek Melichar, Tomáš Dohnal, Tom Melichar a Tom Dohnal ml., škoda, že nás nejelo více.

Tomáš Dohnal