Peťa Zatloukal v TOP 10 na Gran Fondo Neusiedler See Radmarathon

V neděli 19. dubna 2026 jsem se potřetí zúčastnil závodu Gran fondo Neusiedler See Radmarathon. Mám to tam rád, líbí se mi prostředí, atmosféra, konečně i to počasí.

Vyjel jsem z Bruntálu v sobotu brzy ráno, abych se už ve dvě po pětihodinové cestě namazal opalovacím krémem, hodil na sebe dres a vyjel z Rustu do Mörbisch am See pro číslo. Městečko bylo již nabité cyklistickou atmosférou, zrovna se jela i časovka, všude zpěv ptáků přehlušoval cvrkot kol. V hlavním stanu jsem vyzvedl číslo a chip, odvezl jsem to do penzionu v Rustu a jel jsem protočit nohy po cyklostezkách mezi vinicemi, byl jsem se podívat i k jezeru, do přístavu, na památky, na zmrzlinu… Člověk tam nejede jen závodit, jede i omrknout jiný kraj, zajímavosti přírodní i kulturní, oprášit němčinu. Zážitky všech chutí. Večer zkontrolovat kolo, vyčistit, namazat.

Nedělní ráno; brzké vstávání, snídaně, sbalit se a odjet na start. Naštěstí hezké počasí pokračuje, je teplo, slunečno, modrá obloha. Moc se mi nechce spěchat, sleduju stroje a vybavení soupeřů. Cestou na start se zakecám s německým kolegou, ještě si musím odskočit… Koridor pro start mé kategorie je narvaný, okolo mě je podle startovní listiny 220 cyklistů. Dostat se dopředu bude boj. V devět hodin startuje první vlna. Posunujeme se ke startovní čáře. Dvacet jedna minut po deváté startujeme. Poziční boj začíná. Proplétám se polem dopředu. Čeká nás výjezd z městečka mezi vinicemi. Dostávám se dopředu, ale bohužel ne dost. Čtyřem borcům se podařilo odjet. Měl jsem tam být. Nejsem. Štve mě to a doufám, že je sjedeme. Nesjedeme. Ačkoliv se neflákáme a průměr v cíli ukáže 41 km/h. Naštvání? Může být, bylo… Ale říkám si, že vloni jsem dojel druhý a stejně se v mém cyklistickém životě nic nezměnilo… Takže si užívám jízdu, jezdím vepředu, dávám bacha, abych nespadl; občas zaslechnu nepříjemné zvuky provázející pád. Jedeme rychle, kolo na kolo. Tlak a tlačenice o pozice, blíží se cíl. Poslední brdek deset kilometrů před cílem peloton moc nezředí, stohlavý balík se řítí do Mörbische. Říkám si, že si užiju aspoň spurt, jdu do toho naplno, mám dobrou pozici, lokty na lokty, kolo na kolo. Kruhový objezd, levotočivá, třicet metrů rovně, pravotočivá a dvěstěmetrová cílová rovinka, na kterou najíždím na třetí pozici. Jednoho předjedu, mě už nikdo. Celkově dojíždím osmý jako při prvním startu před dvěma lety. Asi spokojenost, i když… Ale jo, skvělý zážitek, být v TOP TEN na takovém závodě je asi dobré.

Vracím chip, bavím se s několika kolegy, užívám si ještě chvíli atmosféru závodu, jara, cyklistiky, ještě vyzkouším pár německých slovíček a vyrazím na pětihodinovou cestu s metalem domů. Auf Wiedersehen in einem Jahr

Petr Zatloukal