Grand Prix Forman 2022

13.06.2022

V neděli 12.6.2022 se v nedalekém Starém Jičíně konal další ročník závodu Grand Prix Forman. Blízkost závodu i krásné počasí přilákalo na start početné zastoupení závodníků Cyklokrama. Nový okruh začínal sjezdem ze Starého Jičína do Starojické Lhoty, pokračovalo se (víceméně) po rovině na Polouvsí a Jeseník n.O., následoval krátký, ale relativně prudký kopec na konci obce, dále na Hůrku, ze které už se stoupalo zpět na Starý Jičín. Okruh měl délku 15,7 km a nastoupalo se při něm 178 metrů.

A jak jsme dopadli? Největší úspěchy v týmu si připsali Tomáš Melichar mezi mladšími žáky, kdy dojel 3. (přestože se už o den dříve účastnil na stejné trati Českého poháru) a Marcela Pargačová, která dojela 2. v kategorii ženy B. Gratulujeme! Kromě toho se tento závod jel také jako mistrovství Slezského poháru (redukované pořadí pro závodníky s licencí), v rámci toho se kromě dříve zmíněných umístil Petr Blaťák na 3. místě a Vladislav Toman taktéž získal bronz.

Výsledky

Závod na 1 okruh (ml.zci, ml.zky):
Tomáš Melichar - 3. v kategorii / 3. celkově
Tomáš Dohnal - 6. / 9.

Závod na 2 okruhy (st.zci, st.zky):
Max Kramoliš - 9. / 11. (poté, co v sobotu absolvoval ČP)
Nikolas Nábělek - 15. / 21.

Závod na 3 okruhy (Ža, Žb, E, F, Jky, kadetky):
Oldřich Míček - 6. / 11.
Vladislav Toman - 4. / 18.
Marcela Pargačová - 2. / 40.
Jiří Pekarčík - 16. / 45.
Josef Mládenka - 13. / 48. (po defektu, před ním patřil k nejsilnějším závodníkům v balíku)

Závod na 4 okruhy (C, D, M, kadeti):
Josef Martinák - 6. / 9. (premiéra v dresu Cyklokrama)
Stanislav Prokeš - 5. / 20.
Tomáš Dohnal - 24. / 52.

Závod na 6 okruhů (A, B):
Petr Blaťák - 16. / 23.
Jaroslav Glogar - 21. / 29. (report v článku níže)
Jiří Graf - 15. / 50.

Další fotky můžete nalézt ZDE a ZDE, výsledky jsou na AtletikaUNI.

Nyní se již všichni (hlavně tedy ti, co mají na starosti organizaci) připravují na závod, který v sobotu pořádá náš klub.


Grand Prix Forman 2022 / Jaroslav Glogar

aneb podruhé v životě v úniku a poprvé, kdy má únik šanci na vítězství (což se potvrdilo - i když už beze mě)

Když se asi dva týdny před termínem závodu dozvídám, že bude nová trasa, která mi povede přímo kolem domu, říkám si, že to je vlastně docela lehký okruh. Na druhou stranu kopec v Jeseníku nemám moc rád, věděl jsem, že pokud se tam bude nastupovat, bude to dost bolet. Akorát hned po něm následují 2 km na rovině, nikomu se asi nebude moc chtít utrácet síly před dalším kopcem. Co se týče stoupání z Hůrky na Starý Jičín, tam jsem čekal, že to moc selektivní nebude.

Před startem jsem kromě pozdravení se s kamarády a kolegy z týmu stihl ještě zjistit, že konkurence bude kvalitní (ostatně jako na většině klasických okružních závodů ve SPACu). Na start se nás v balíku kategorií A+B postavilo 52. Prakticky od začátku jsem - jak je mým zvykem - jel na konci balíku. Před sebou jsem ale viděl závodníky, kteří v předešlých závodech obvykle celkem brzy nevydrželi tempo pelotonu, takže jsem byl i trochu nervózní, že se to roztrhne a skončím někde vzadu. Nicméně věřil jsem, že si balík případně docvaknu.

První kolo se jelo relativně rychle. Na čelo jsem neviděl, takže jestli to bylo z důvodu nástupů, vytvoření nějakého úniku a následného sjíždění, nevím, je to ale pravděpodobné. Každopádně jak za zatáčkou v Polouvsí, tak i v Jesenickém kopci, kde se celkem jelo, jsem cítil, že nohy nejsou úplně ideální. V dalších kolech, kdy se jelo stále celkem stabilní vysoké tempo (kvůli dalším útokům a únikům), jsem zjišťoval, že jsem se ale celkem rozjel. Taky mi však závod začal připadat trochu nudný, jak se (z mého pohledu vzadu) nic moc nedělo.

V pátém kole se pak přestalo jet (po tom, co byly pochytány nějaké nástupy a úniky). V předposledním stoupání na Starý Jičín se jelo velmi pomalu. Protože jsem očekával další nástupy, tak jsem si najel úplně dopředu. Někde kolem vrcholu těsně před Vlčnovem (část Starého Jičína) nastoupil jeden ze závodníků Havířova. Já jsem nereagoval, čekal jsem, jestli někdo jiný ano, ale zůstal v tom sám. Někde blízko čela pelotonu jsem přejel nájezd do posledního kola. Kousek před vrcholem mi podal Radek Melichar bidon s vodou, za což mu děkuji.

(Nejspíš) někde na začátku sjezdu se k osamocenému závodníku v úniku přidal také Pepa Dužík (edit: podle fotek nastoupil už o dost kilometrů dřív, když jsem ještě na čelo neviděl). Asi o kilometr později pak nastoupili další dva nebo tři závodníci, já jsem se k nim přidal. Někde kolem Starojické Lhoty jsme se pak sjeli. Jelikož ve skupině chyběli hlavní favorité, kteří v pelotonu nebyli daleko, tak i když jsme se celkem pěkně točili, nejeli jsme naplno a často jsme se otáčeli dozadu. Osobně jsem čekal, že nás někde kolem Jeseníku dojede peloton, ale když už jsem v tom úniku byl, tak jsem jel, i když mi bylo jasné, že velmi pravděpodobně na to doplatím. Ale jestli skončím 10. nebo 30. mi bylo celkem jedno, hlavně že ten závod bude zajímavý.

K mému překvapení se k nám ovšem před Jeseníkem dostala pouze malá skupinka asi 7 nebo 8 závodníků, navíc to byli jedni z favoritů. To už jsem si říkal, že by to mohlo mít úspěch. Samozřejmě za předpokladu, že ze skupinky odpadnu až někde ve Starém Jičíně (favorité jsou výkonnostně úplně jinde), a v pelotonu se nikomu nebude moc chtít tahat (tomu trochu nahrával velký počet Formanů ve skupině, takže nejpočetnější tým tahat určitě nebude). Proto jsem se také snažil spolupracovat, i když už jsem byl na limitu.

Jesenický kopec jsme přejeli relativně pomalu, ani potom před Hůrkou se nejelo naplno. Většina se asi šetřila na závěrečný výstup k cíli ve Starém Jičíně. To se potvrdilo. Kvůli tomu, že se peloton přibližoval a na čele naši skupinky se zrychlilo, jsem odpadl kousek pod vrcholem u Vlčnova. Chtěl jsem dál držet vysoké tempo, aby mě peloton nedojel, ale jednak už jsem prostě nemohl a pak peloton už byl velmi blízko. Asi kilometr před cílem se pak hlavní skupina (už ale lehce zredukovaná) prohnala kolem mne. Šest nejsilnějších závodníků z úniku ale dokázalo udržet náskok na peloton, který dojel až 9 vteřin za vítězným Markem Konwou.

Moje 29. místo není nijak zajímavé, ze závodu mám však lepší pocit, než když jsem například v Orlové sice byl 11., ale celý závod jsem objel pasivně. Navíc účast v úniku, ze kterého vyšel vítěz, mě těší (a kolegům v něm také gratuluji a děkuji).