Grand Prix Forman – mistrovství SPAC v silničním závodě
Dne 10.6.2023 se na Starém Jičíně uskutečnil tradiční závod Grand Prix Forman, který byl letos vypsán jako mistrovský závod SPAC v silničním závodě. Jelikož se jedná o takřka domácí závod, který pořádá náš spřátelený team Forman profiq Cinelli z Nového Jičína, tak jsme na něm rozhodně nemohli chybět. A účast Cyklokramo Suchdol nad Odrou byla opět hojná, a až na jednoho závodníka jsme dorazili v kompletním složení, takže nás bylo 21 závodníků z oddílu + doprovod. Což se nakonec pozitivně projevilo i na stupních vítězů!
Závod se jel už druhým rokem, kvůli výstavbě dálnice, na 16 km dlouhém okruhu Starý Jičín – Starojická Lhota – Polouvsí – Jeseník n. O. – Hůrka – Starý Jičín, kdy závod začínal sjezdem na Starojickou Lhotu, po rovinaté pasáži nás čekal krátký, ale prudký výjezd za Jeseníkem a nakonec cca 3 km výšlap z Hůrky zpět do Starého Jičína. Počasí bylo docela přívětivé. Sice zataženo, ale nepršelo a vítr taky nebyl moc silný. Každá kategorie měla vypsaný svůj počet okruhů podle věku.
Jako první se na trať vydali žáci. Mladší jeli 1 okruh, starší 2 okruhy. V závodě startovali všichni naši KIDS. V každé kategorii dva. A závod zvládli skvěle! V mladších žácích skončil Vojta Kubínek na 2. místě a Tom Melichar na 3. místě. Ve starších žácích Max Kramoliš obsadil 3. místo.
Na tři okruhy jeli kat. E, F, ŽA, ŽB, kadetky a juniorky. A i v této vlně jsme zaznamenali pódiová umístění. Pořadatelé pro tento závod v ženách A rozdělili ženy podle věku na ŽA, juniorky a kadetky. Zde jsme zaznamenali první vítězství, kdy Andrea Kučerová byla vyhlášena na 1. místě v ženách A. Což tak trochu asi nečekala, protože neměla připravený dres na stupně vítězů. Každopádně je to její premiérové vítězství, tak ji gratulujeme a odpouštíme. V ženách B se Marcela Pargačová umístila na 3. místě. V kat. E Olda Míček dojíždí na 3. místě a Pepa Mládenka dokončil na 5. místě. V kat. F obsazuje Mira Adamčik 4. místo a Fana Toman po pádu 5. místo.
Čtyři okruhy čekaly kat. C, D, M, kde jsme měli opět hojné zastoupení a několik adeptů na přední umístění. Jelikož v této kategorii jezdím i já, tak z tohoto závodu mám i částečné informace z průběhu. Po startu závodu se jelo hned svižným tempem, vidím Pepu, jak se dostal na první pozici, tak si najíždím před něj, aby se zbytečně nevětral, a je to i výhodné vzhledem k ostré zatáčce hned po sjezdu. První okruh se nakonec jel docela v poklidu, jednou zkoušel nastoupit Petr, ale tento nástup ještě nepadl na úrodnou půdu. Po průjezdu do druhého poodjeli 3 závodníci Cycling Brno, což se mi moc nelíbilo, protože jsou to výborní tempaři, tak jsem se vydal za nimi, abych únik sjel, což se podařilo, akorát jsem se nechtěně ocitl před balíkem spolu s Pavolem Urbaníkem. Nicméně se opět vše sjelo. Ve druhém výjezdu na Starý Jičín opět zkouší nastoupit Petr, což zapříčinilo, že se balík rozdělil na několik skupin, ale ve sjezdu se to opět sjelo dohromady. Před Jeseníkem zkouší nastoupit ještě Formani, opět je sjíždím a čeká nás třetí výjezd do stojky za Jeseníkem, kde za to opět bere Petr a tentokrát už úspěšně spolu s jedním juniorem ujíždí. Zezadu ho jistí Pepa. V balíku je ještě dobře zabudovaný Standa. Petr svůj únik nakonec dotahuje do úspěšného konce a závod v kat. C suverénně vyhrává. Ve spurtu druhé skupiny se skvěle vede Pepovi a dojíždí na druhém místě v kategorii, no měl jsem Pepu zařazeného jako špičkového vrchaře, ale po tom, co předvedl ve spurtu tady i v Krnově, to asi budu muset přehodnotit a dát mu ještě škatulku spurtera. Takže bereme 1. i 2. místo v kat. C, zásluhou Petra Zatloukala a Pepy Martináka. Černou kaňkou na tomto závodě je pád Standy. Už když vjíždím na náměstí ve Starém Jičíně, tak ho vidím u krajnice. Ale v zápalu boje nevím, co se děje. Za chvíli se dozvídám, že měl Standa kousek před cílem z výborné pozice pád. Dle jeho slov ho nesmyslně sestřelil nějaký emkař. Standa musel nakonec do nemocnice, naštěstí nemá nic zlomeného. Takže mu tímto za celý oddíl přeji brzké uzdravení.
Nejdelší trasu měli vyměřenou kat. A, B, a to 6 okruhů. Na startu se sjela skvělá konkurence. V těchto kategoriích jsme nezaznamenali žádné pódiové umístění, ale všichni naši závodníci předvedli skvělý výkon. Podrobnější informace o závodě určitě napíše Jarda (pozn.: report je pod fotogalerií zde v článku). Tento závod vyhrál Marek Konwa s Polska.
Jak jsem se zmínil na začátku, tak závod byl vypsán jako mistrovský závod SPACu v silničním závodě. Proto se opět vyhlašovalo na dvakrát. Poprvé výsledky závodu a pak ze zredukovaného pořadí o lidi bez licence SPAC, pořadí mistrovského závodu. Kde se pár našich závodníků posunulo na stupně vítězů. Tudíž mistry SPAC v silničním závodě jsou z našeho oddílu Jirka Sokolář v kat. B a Petr Zatloukal v kat. C, vicemistry jsou Pepa Martinák v kat. C a Marcela Pargačová v kat. ŽB, na 3. místě skončili Olda Míček kat. E a Jarda Glogar v kat. B - tady bohužel při vyhlašování došlo k chybě a místo Jardy byl vyhlášen Vašek Uvíra, proto jsem Pavola požádal o kontrolu, který nám dal za pravdu, nicméně na opakování ceremoniálu jsme netrvali. Jarda nakonec svou medaili dostal. Do bodování teamů "áčko" zapsalo 205 b a "béčko" 171 b. Příští týden o víkendu nás čekají dva závody do vrchu s hromadným startem a to v sobotu "O cenu Kilpi" na Pustevny a v neděli závod s brutálním závěrem na Loučku u Třince.
Závěrem bych chtěl všem našim medailistům ještě jednou pogratulovat a Standovi popřát rychlé uzdravení.
Tomáš Dohnal
P.S.: V neděli se na stejném okruhu konal Český pohár mládeže a žen, bohužel krátce po startu došlo ke dvěma závažným pádům, kdy musel přiletět i vrtulník a závod byl nakonec zrušen. Tímto za oddíl přejeme všem brzké uzdravení. Navíc, aby toho nebylo málo, tak z vyprávění lidí s ostatních teamů jsem se dozvěděl, že s odpuštěním nějaký debil zablácenou čtyřkolkou zablokoval trasu a drny, které mu z ní padaly, házel po mladých závodnicích. To už asi no comment! By mě docela zajímalo, co je to za člověka? Ten to asi v hlavě fakt neměl v pořádku!
REPORT - Jarda Glogar - závod kategorií A+B (6 okruhů, celkem 94 km)
Budím se do sobotního rána 10. června, kdy mě čeká další závod ze seriálu SPAC, tentokrát Grand Prix Forman, jehož trasa mi vede doslova pod okny. Hned kontroluji, v jakém stavu je cesta, vypadá to, že je suchá, za což jsem opravdu rád. Nicméně při snídani slyším dopadající kapky vody na asfalt, což mě nepotěší, je to ovšem jen lehká přeháňka, takže už při cestě na prezentaci jedu na suchu.
V místě startu se zdravím se známými tvářemi, prohodíme pár slov a já si uvědomuji, jak je skvělé mít tolik kamarádů a známých, kteří sdílejí stejnou zálibu. Čím dál více oceňuji tuhle stránku závodu, ta sportovní pomalu přestává být tak výrazná. S Jirkou v rámci rozjetí objedeme trasu (ne, že bych se s ní potřeboval seznámit), doma v Hůrce se stavím odložit dres s dlouhým rukávem, protože začíná být teplo. Blíží se čas 10:30, což znamená, že se jedeme zařadit na startovní čáru. Rozhlédnutí se kolem mi potvrdí to, co jsem zjistil už při pohledu na startovní listinu, totiž kvalitní konkurenci (jestli je tak mohu nazývat, protože výkonnostně jsou úplně jinde), bude to znamenat těžký a rychlý závod - nechybí např. Marek Konwa nebo profík z Vosteru, který před dvěma týdny sólo vyhrál závod v Krnově, ale ani další favorité.
Vystartuje se a po pár desítkách vteřin už jedeme ve sjezdu směrem do Lhoty rychlostí 86 km/h. Za chvíli musíme prudce zatočit doprava na Polouvsí, kvůli početnému 55ti člennému pelotonu to pro nás vzadu znamená za zatáčkou během 15 vteřin zrychlit z 25 km/h na 50 km/h, výkon, který se v silničních závodech pravidelně opakuje. V Jeseníku vidím na Garminu i díky prvním nástupům průměrnou rychlost 50 km/h, blíží se první kopec v Jeseníku. Ten není nijak moc prudký ani dlouhý, co ho činí nebezpečným je jednak pravotočivá zatáčka na křižovatce s následným průjezdem kruhového objezdu, které kopci předchází (což znamená, že ještě před nájezdem do něj má chvost balíku dost daleko čelo závodu), jednak boční vítr, na kterém se jedou další 2 km po rovině do Hůrky. Nicméně první kolo je oťukávací, pro udržení se v balíku mi stačí po dobu 1:12 minut jet výkonem 468 W. Následuje větrná rovina, průjezd Hůrkou a 3 km dlouhé stoupání na Starý Jičín, které (asi díky dalším útokům) vyjedeme celkem svižným tempem (výkon necelých 6 minut na cca 300 wattech, ovšem s neustálou nutností akcelerace).
V podobném duchu se nese i druhé kolo, tempo kvůli dalším útokům nepolevuje, zároveň ale okruh není dostatečně náročný, aby zajistil selekci soupeřů se slabší výkonností. Po průjezdu do třetího kola vidím na začátku sjezdu, že někdo nezvládl zrychlení na horizontu a mě spolu s dalšími asi 15 soupeři odpojil od pelotonu. Naštěstí jsou tam kromě mě i další soupeři, kteří dokáží roztočit nohy do vysokých otáček, nebojí se i při rychlostech nad 80 km/h zalehnout na řídítka a pak zabrat na rovině, takže před Starojickou Lhotou je peloton dojet. Pro mě to je ovšem varování, abych si na tohle dal v dalších kolech pozor. Dále už panuje (aspoň z mého pohledu) podobná situace jako v předchozích kolech, ovšem v Jeseníku vidím, že se vytvořila úplně na čele menší skupina, kousek za ní druhá početnější, říkám si, že dost možná dochází k rozhodujícímu momentu závodu. Zmíním se o tom Víťovi Šramkovi, který to okomentuje slovy, že teď se to snad trochu zklidní. Odvětím mu na to, že mi tenhle styl závodění s neustálou nutností akcelerace sedí. Říkám si přitom, že pokud se takhle pojede i v další části závodu, tak by mohli odpadnout soupeři, u kterých vím, že jsou na tom (v tomto typu závodu) s výkonností hůř než já, tzn. nemusel bych se pak bát, že odpadnu z hlavní skupiny kvůli nim (respektive kvůli své preferenci jet s větším klidem na konci balíku).
Ovšem peloton se zase sjede dohromady a po vyjetí jesenického kopce se zpomalí. Já si pomalu najedu zhruba doprostřed balíku, ovšem jsem na návětrné straně, říkám si, že než abych se větral na takovéto pozici, raději si najedu dopředu a pak doprava na kraj cesty, nechám se předjet a tím se dostanu na závětrnou stranu. Ovšem i když jedu pomalu, stejně se nikdo k předjetí nemá, takže pár stovek metrů naprosto výjimečně jedu na špici celého závodu. Aspoň mám pěknou fotku. Tohle pomalé tempo ale samozřejmě dlouho nevydrží, přichází jeden nástup, za chvíli na něj reagují další závodníci, já samozřejmě nemám motivaci snažit se je stahovat, takže se do toho pustí ti, kteří mají šanci na vítězství.
Nicméně díky tomuto posunu do předních pozic při nájezdu do čtvrtého kola nejedu na chvostu balíku, ale v jeho středu, takže se mě netýká odpadnutí pár závodníků (včetně Jirky) na horizontu kousek po průjezdu cílem před začátkem sjezdu do Lhoty. Této selekce si všimnu až za pár minut, většině závodníků v ní se podaří nás dojet kousek před Jeseníkem, protože v této části závodu peloton nejede. Když takhle míjíme jednoho "silnějšího" závodníka starší kategorie, který se k našemu balíku připojí, tak si říkám, co si asi může pomyslet o tom, jakým tempem jede balík "elite". Jesenický kopec vyjíždím vzadu relativně v pohodě, ovšem jaké je překvapení, když na horizontu vidím, že hlavní skupina je asi 50 metrů přede mnou… Ti, co na to mají, okamžitě zahajují stíhací jízdu, já se po chvíli připojím ke dvěma závodníkům v modrých dresech (pravděpodobně Power of Science Jafi Team), kteří mají úplně jiný tah než já. Ovšem ten druhý jede na úplném pravém okraji cesty, tzn. z háku skoro nic nemám. Dostávám se na maximální tepy a zjišťuji, že tohle tempo je na mě moc. Chvíli jedu sám, za chvíli mě dojíždí jeden, pak další, snažíme se jet na maximum, ale peloton se nepřibližuje. Při zpětné analýze jsem zjistil, že tuto rovinu, kde se ve skutečnosti trochu stoupá, jsem ujel průměrem 42,6 km/h průměrem 358 W (jaký to rozdíl proti prvnímu kolu, kdy jsem v balíku při stejné rychlosti musel vynaložit jen 212 W), ovšem předtím jsem si samozřejmě už trochu zahltil nohy v jesenickém kopci. Jakmile v Hůrce začneme stoupat na Starý Jičín, snahu dojet balík vzdávám, protože jsem totálně v červených číslech, zjišťuji, jaká je situace za mnou, snažím se, aby mi neodjel soupeř, za kterým jedu, ale zároveň už spíše čekám na další závodníky a doufám, že se co nejrychleji dostanu z kyslíkového dluhu. Za chvíli nás dojede Peťa Blaťák a ještě pár dalších závodníků, snažíme se jet v tempu, na špici nejvíc jedu já a Peťa, ovšem když mi kousek před nájezdem do dalšího kola ukazuje, že chce vystřídat, kroutím hlavou a říkám, že jeho tempo je na mě moc, do kopce se mu nemohu rovnat.
Na začátku pátého kola si říkám, že si aspoň po delší době užiju kolotoč v menší skupince, ovšem spolupráce moc nefunguje - nejsem si jistý, jestli byli někteří kolegové ve skupině tak na limitu, že neměli na to, aby na rovině potáhli (byli postavou spíše vrchaři), nebo se snažili šetřit síly, aby případně neodpadli v kopci. Každopádně v této skupině objedeme celý pátý okruh, zezadu nás dojede další skupinka, naopak my dojedeme dva nebo tři Formany, takže se tvoří grupeto o počtu 13 kusů. Říkám si, komu se bude chtít tahat na špici, vůbec by mi nevadilo rozjet kolotoč, ovšem najedou tam Robin Káňa, David Šigut a Marek Oborný, pro které závod prakticky skončil odpadnutím z hlavní skupiny a jediným jejich cílem už je jen závod dokončit, proto o další spolupráci ani nežádají. Nám to vůbec nevadí, takže v tomto složení pokračujeme většinu šestého kola. V Hůrce, když se sklon začne zvedat, vystartuje Honza Šik, který si chce zazávodit a ví, že tímhle dlouhým nástupem má větší šanci na lepší umístění než při spurtu. Chvíli předtím mě napadlo to samé, ale udělat něco takového by mi po tom, co celé kolo odtáhli Formani, a hlavně na takhle zadních pozicích, přišlo blbé. My ale přesto trochu zrychlujeme, ovšem tak, abychom to neznepříjemňovali ostatním ve skupině, tedy jedeme tak, abychom se za sebe schovali. Kilometr před cílem, na brdku u hasičárny, už přichází první nástup. Někdo z Formanů to negativně okomentuje slovy jako: "No jo, musíš vyhrát…", asi je pro něj těžké připustit, že někteří z nás na závodění o bednu na hromadných závodech nemají, ale taky si chceme zazávodit. Většina ostatních ale zrychlí, útočícího závodníka dojedeme, tempo nepolevuje, projíždíme křižovatkou těsně před cílem, Peťa si jede pro první místo ze skupiny (4 vteřiny za Honzou Šikem, kterého jsme nakonec nedojeli), já si jen hlídám Vaška Uvíru, abych dojel před ním, když už se za závody SPACu udílí body do celkového hodnocení a on je se mnou v kategorii. Začne spurtovat a mě trochu překvapuje, že má takové zrychlení, mám co dělat, abych ho ve spurtu porazil (vím, že zrychlení mám lepší, narozdíl od časovky, kde je o level lepší on). Do cíle nakonec dojíždím na 27. místě z 55. startujících.
Asi poprvé jsem na závodě osobně zažil to, jak je silniční cyklistika nespravedlivá, vím, že přede mnou skončili závodníci, kteří (v tomto typu závodu) mají horší výkonnost, ale nemají problém s tlačením se do popředí pelotonu. U závodů, které mají náročnější profil, dochází k postupné selekci, takže v rozhodujícím momentu už nejsem na 50., ale třeba na 30. místě. Přesto vím, že menší pravděpodobnost zapletení se do pádu, kterou jízda na konci pelotonu poskytuje, nevyměním za případný lepší výsledek. To je také důvod, proč upřednostňuji závody SPACu před masovými závody typu Mamut nebo Beskyd tour (o L´etape nemluvě).
Na druhou stranu byl závod mnohem zajímavější, než jen při "pasivním" objetí v hlavní skupině až do cíle, navíc ani to celkové umístění není nijak špatné (před třemi lety bych nevěřil, že takové umístění pro mě bude neúspěch). Počasí vyšlo, nespadl jsem (což nemůže říct Standa Prokeš, který bohužel kvůli pádu ze závodu odjel rovnou do nemocnice, snad bude brzy v pořádku), panovala skvělá atmosféra, před, během i po závodě jsem se mohl pobavit se spoustou kamarádů (a soupeřů), doma mi mohli při průjezdech kolem domova fandit, pivo bylo, párek taky. No a vlastně nakonec i ta medaile, protože se závod jel jako mistrovský pro závodníky s licencí SPACu a já dojel v kategorii B na 3. místě ze 4 - což za nijak velký úspěch nepovažuji, proto mi ani moc nevadilo, když při vyhlašování udělali chybu a jako třetího vyhlásili Vaška Uvíru. Nicméně Tomáš to reklamoval, takže jsem svou medaili dostal, fotku s ní nakonec mám taky :-) Mimochodem v rámci mistrovství SPAC v naši kategorii vyhrál mistrovský dres Jirka Sokolář, gratuluji, vyhrál naprosto zaslouženě.
