Mamut tour 2026 – Andy na bedně
23.5.2026 se uskutečnil již 26. ročník silničního cyklomaratonu Kellys Mamut tour, a jelikož tento závod byl opět zařazen do kalendáře Spacu, tak naši závodníci na něm nemohli chybět. A především ti, kteří to mají skoro za barákem. A to se bohužel stalo osudným pro Oldu, který jel v pátek na prezentaci na kole a cestou zpátky ho potkal pád, který měl nepříjemné následky s následnou operací a Oldu ze závodu vyřadil. Tímto bych mu chtěl popřát brzké uzdravení a zdárnou rekonvalescenci.
Tento závod je oproti klasickým závodům specifický tím, že je zařazen i do Roadcupu a Roadmarathonu, takže se na něm sjede velká konkurence z celé republiky. Závodilo se na dvou délkách tratí a Spac měl pro každou kategorii určenou svou délku trati a to: E, F, M, ŽA, ŽB – 80 km, A, B, C, D–160 km. Závodníci samozřejmě mohli jet i jinou trať, ale pak jim nejsou přiděleny body do celoroční soutěže. Pohledy našich závodníků na průběh závodu si lze přečíst níže v reportu od Petra Zatloukala a od Standy Prokeše na jeho stránkách. Všichni naši závodníci závod úspěšně dokončili s výjimkou Jardy Glogara, kterého potkaly bohužel technické potíže. Z hlediska výsledků zajela závod nejlépe Andrea Kučerová, která se umístila na 3 místě v kategorii ŽA.
Trať 80 km
Andrea Kučerová – 3. místo kat. ŽA
Vladislav Toman – 4. místo kat. F (pořadatel nerozlišoval kat. E a F, takže dopočítáno podle věku)
Petr Blaťák – 6. místo kat. B
Marcela Pargačová – 13. místo kat. ŽB
Jiří Pekarčík – 14. místo kat. F
Trať 160 km
Petr Zatloukal – 5. místo kat. C
Stanislav Prokeš – 5. místo kat. D
Vít Šrámek – 11. místo kat. B
Za tento závod se do hodnocení udělovalo + 10 bonusových bodů. Z redukovaného pořadí na Spac vyplynulo, že i na tomto závodu byl náš team úspěšný a zaznamenal plný počet 210 b. Příštím závodem je 31.5. 2026 časovka Velká cena Racingu Olešná, která se jede na Morávce v Beskydech.
Tomáš Dohnal
Závod pohledem Petra Zatloukala
V sobotu 23. května 2026 jsem se v deset hodin opět postavil na start cyklomaratonu Mamut tour. Rok od roku náročnější, proto jsem se rozhodl objet ve čtvrtek pouze hodinu volně a v pátek si dát úplné volno, abych našetřil co nejvíce sil. No, asi to pomohlo. I když… Přistoupil jsem k tomu jako vloni; Slavkov vyjet svým tempem, nezničit se, hlavní skupinu pak dojet, pravidelně jíst, pít, šetřit se na Tesák a Grapy. První část výjezdu na Slavkov jsem se držel vepředu, s blížícím se závěrem jsem začal síly šetřit a propadat se. Jel jsem ve skupině se Swaczynou a Noskem, takže jsem si říkal, že jsou kolem mě silní borci, se kterými pak první skupinu sjedeme. To se dařilo, postupně jsme je sjížděli, měli jsme je na kousek, ale… Peťa Swaczyna v jedné vesnici špatně odbočil, a protože jel zrovna na špici, my ostatní jako vagóny za lokomotivou taky. Tím naše sjíždění skončilo. Škoda. Taková blbost… Ale jelo se dál, pravidelně jsme střídali, první skupinku jsme na dlouhých rovinkám občas zahlédli, ale už to sjet nešlo. Mně se jelo dobře, cítil jsem se silný, proto škoda toho zaváhání. Při výjezdu na Tesák, těsně po tom, co nás dojel Víťa – bylo fajn mít ve skupině týmového kolegu, mi spadl řetěz, musel jsem slézt z kola. Řetěz naštěstí nebyl zaseklý, tak jsem ztrátu celkem rychle dojel. Až jsem se tomu trochu divil. Opět jsem se divil, když začal ztrácet Nosek, podruhé jsem se divil ještě víc, když na Grapech odpadl Swaczyna. Nahoru jsme vyjeli v pěti lidech a pokračovali zvlněným terénem do Prosenic. Věděl jsem, že v naší skupince je ještě soupeř z mé kategorie, toho jsem si do cílové rovinky pohlídal a dojel jsem v kategorii pátý. Je to sice poprvé, kdy jsem na Mamutu nestál na bedně, ale vzhledem k té nabité konkurenci to beru pozitivně. Proto jsem nezaváhal ani na chvíli a jel s Ájou do Přerova na totálně nejlepší větrník široko daleko