Mistrovství ČR S.A.C. 2022 - tři medaile pro Cyklokramo

O víkendu 15. - 17. července se na Šumavě odehrál jeden z vrcholů sezóny - Mistrovství České republiky amatérů. Celkem se jednalo o tři závody - páteční kritérium, sobotní časovku a nedělní hromadný závod. Cyklokramo zásluhou Marcely Pargačové, Oldy Míčka a Standy Prokeše vybojovalo tři třetí místa, v každém závodě jedno. GRATULUJEME!

Obsah článku:
1) Úvod
2) Odkazy - výsledky, fotogalerie
3) Článek Toma Dohnala (včetně výběru fotografií)
4) Report Jardy Glogara

Zázemí sobotní časovky a nedělního závodu - areál u nejvýše položeného rybníku v republice (Olšina)

Výsledky:

Kritérium
Časovka
Hromadný závod

Fotogalerie (budou postupně doplňovány):

Kritérium 1
Časovka 1
Časovka 2
Hromadný závod 1
Hromadný závod 2

Mistrovství ČR S.A.C. 2022 - tři medaile pro Cyklokramo Suchdol n. O.

Tak jako každý rok i letos byl víkend v půlce července vyhrazen pro Mistroství ČR amatérských cyklistů. Letos tento závod pořádala JAL (Jihočeská amatérská liga). Což pro nás znamenalo, že na závody budeme muset absolvovat dalekou cestu, protože kritérium (což byla novinka) se jelo ve Vimperku, časovka a silniční závod se uskutečnil okolo vojenského prostoru Boletice nad Lipnem s centrem v areálu Olšina vedle stejnojmenného rybníku, což je údajně nejvýše položený rybník v ČR. I přes to, že závody byly daleko, tak se náš oddíl rozhodl zúčastnit. Jednak proto, že hodně závodníků mělo osobní ambice na pódium, a hlavně kvůli bodování co celoroční soutěže SPAC, kdy tyto závody byly bodově zvýhodněny, a náš team má ambice na přední umístění v této soutěži. Takže každý závod měl pro nás dvojí rovinu. Jednak umístění v samotném závodě a boj o medaile a jednak umístění v redukovaném pořadí závodníku patřící pod SPAC a tím pádem bodovaní pro team.

Za náš oddíl se rozhodli zúčastnit: Petr Blaťák, Tomáš Dohnal, Jarda Glogar, Pepa Martinák, Olda Míček, Pepa Mládenka, Marcela Pargačová, Jirka Pekarčík a Standa Prokeš.

Marcela a Standa se rozhodli jet na závody po vlastní ose. Zbytek teamu se rozdělil do dvou aut, kdy kluci ze starších kategorií vyjížděli již ve čtvrtek, kdy přespali ve Vimperku, protože na kritériu startovali již dopoledne. Druhé auto s mladšími kategoriemi vyjíždělo až v pátek brzo ráno, protože jsme měli starty až odpoledne. Pro všechny jsem pak zařídil ubytování přímo na Lipně v Horní Plané - Hůrce. Což v tento exponovaný termín byla docela fuška. Obvolal jsem asi 20 hotelů a penzionů, než se mi podařilo sehnat ubytování. Nakonec se to podařilo, takže jsme měli vše přichystané a mohli jsme vyrazit závodit.

Pátek - MR ČR S.A.C. kritérium Vimperk - medaile pro Marcelu

V pátek ráno vyrážíme s Jardou a Peťou směr Vimperk. Už ráno je mi jasné, že to pro mě bude závod spíše na objetí. Jednak proto, že to budu muset odřídit a budu mít úplně tvrdé nohy a jednak protože týden před mistrákem nebyl pro mne ideální. Jednak jsem spadl a narazil si kostrč a záda a jednak proto, že jsem se celý týden pral s nějakou virózou, prostě ideální příprava. Po šesti hodinách jízdy dorážíme kolem druhé do Vimperku. Závodit se bude na okruhu v areálu Vodník, který je primárně určen pro běžecké lyžování. Okruh je to s hezkým asfaltem, docela technický, ale místy trochu úzký. V době našeho příjezdu už mají za sebou závod kluci z kategorie E, kdy Olda skončil šestý a Pepa Mládenka osmý. Marcela zrovna jede svůj závod, a nakonec končí ve své kategorii 3., takže má medaili. Super, cinklo to hned první den. Následně by měl jet závod Standa, ale ten nikde není. Bohužel přijel až po závodě, protože si nepřečetl, že pár dní před závodem posunuli starty. Stane se. Bohužel to je trochu nešvar posledních dvou ročníků MR, že se propozice mění pár dní před závodem. Následně si objedu svůj závod v kategorii C, kde k mému údivu chybí většina závodníků ze SPACu. Nakonec startují kluci v kategorii A, kde Jarda vyhrává jeden bodovaný spurt a jeden průjezd což ho zařadilo celkově na páté místo. Po závodě vyjíždíme směr ubytování na Lipno. Jak jsem již psal do ročního žebříčku se berou body z redukovaného pořadí, takže pro team bodoval Jarda Glogar za 1. místo, Tomáš Dohnal za 1. místo a na třetím místě v rámci SPAC jsme měli Marcelu Pargačovou, Oldu Míčka a Peťu Blaťáka, takže sečteno Marcela má medaili za třetí místo a pro team jsme vyjeli 200 b.

Sobota - MR ČR S.A.C. časovka Olšina - medaile pro Standu

V sobotu jsme měli na programu časovku. Pořadatelé si pro nás připravili docela hodně zvlněnou trať, která vedla okolo hranic vojenského prostoru Boletice. Trať byla dlouhá 23 km, byly na ní docela ostré kopce, a hlavně foukal docela silný vítr, ale bylo to pro všechny stejné. A hlavně pro Oldu a Standu to bylo lepší než úplná placka. Což se také potvrdilo, protože Standa ve své kategorii dosáhl na výborné třetí místo, takže si odváží z MR medaili. Je super, že to cinklo i druhý den! Co se týče dalších výsledků, tak do desítky byl ještě Olda 6., Jarda 8. a Marcela 9. V redukovaném pořadí do teamu bodovali Jarda Glogar, Olda Míček a Standa Prokeš, kdy všichni brali shodně body za druhé místo, takže v součku 195 b za časovku pro Cyklokramo. Jelikož bydlíme přímo u Lipna, kde součástí penzionu je písečná pláž, tak kdo chtěl, mohl po závodech relaxovat u vody.

Neděle - MR ČR S.A.C. silniční závod Olšina (Tour de Boletice) - medaile pro Oldu

V neděli nás čekal vrchol MR a to silniční závod. Již z propozic bylo jasné, že nás nečeká žádná procházka růžovou zahradou. Pořadatelé připravili závod na trase závodu s názvem Tour De Boletice. Závod to byl značně kopcovitý s dojezdem na kopec Kapradinec. Starší kategorie jely jeden okruh a pak cílový dojezd, mladší kategorie jely dva okruhy + cílový dojezd, kdy propozice slibovaly 1400 nastoupaných metrů na 64 km. Hlavně místní nás strašili, že dojezd na Kapradinec bude brutální. V sobotu za námi dorazil Pepa Martinák a jelikož nejel časovku, tak byl kopec projet, aby nám pak mohl poreferovat. Takže jsme věděli do čeho jdeme, a hlavně že se posledních 500 m pohybuje mezi 12 - 14 %. Což mě osobně vůbec netěšilo, protože se mi trochu vrátila nemoc a byl jsem úplně mrtvý. Nicméně máme v teamu spoustu skvělých vrchařů, tak jsem si říkal, že těm to bude sedět. Kategorie žen a E,F startovaly již dopoledne. Takže v době, kdy jsme se připravovali na start, tak jsme již věděli, že si Olda dojel pro třetí místo. Super, Olda má medaili, takže to cinklo i třetí den! Nicméně podle Oldových slov, to mohlo být lepší, protože Olda měl nepříjemný kontakt se závodníkem před ním a 300 m před cílem v nejtěžší pasáži spadl, a následně ty dva před sebou i po pádu dojížděl, ale i tak je medaile skvělá. Další starty byly naplánovány od 12:30. To se vydali postupně na trasu kategorie A,B,C,D. Já jsem se celým závodem protrápil, kdy mě už od nájezdu do druhého okruhu braly křeče, a nakonec v cílovém kopci mi seklo ve stehnu tak, že jsem musel zastavit a počkat až to přejde. Takže jsem aspoň na dálku fandil klukům ať udělají nějaký pěkný výsledek. Což se povedlo, Standa dojel 4., Peťa 5., Jarda 7. a Marcela byla ještě dopoledne 8. Za zmínku stojí i to, že přesto, že Pepa Martinák dojel ve své kategorii 15., tak zaznamenal na dlouhé trati nejlepší čas z teamu. Co se týče redukovaného pořadí pro SPAC, tak do teamu bodovali Peťa Blaťák a Standa Prokeš za 1. místo a Jarda Glogar za 2. místo, takže 205 b ze silničního závodu pro Cyklokramo.

Po závodech jsme ještě počkali na vyhlašování a vydali se na cestu zpět. I když řízení mi nevadí, tak tentokrát jsem měl z cesty docela respekt, protože po náročném závodě řídit ještě 400 km domů není žádná sranda, ale nakonec jsme v pohodě dorazili kolem 23 h domů a tím pro nás letošní MR skončilo, v součtu nám do dalo tři závody a autem najetých 950 km za víkend.

Závěrem musím konstatovat, že pořadatelé měli vše kvalitně připravené. Závod se jel na uzavřených cestách a za příjemného počasí, kdy se teploty pohybovaly lehce nad dvacet stupňů. Zázemí také fungovalo, takže za náš oddíl posílám pořadatelům velký dík za pěkné závody. A zároveň bych chtěl touto cestou ještě jednou pogratulovat našim medailistům a poděkovat všem z oddílu za vzornou reprezentaci Cyklokramo Suchdol nad Odrou a za dosažené kvalitní výsledky. Z mého pohledu kapitána to byl jeden z nejúspěšnějších mistráků pro náš team a naše dresy byly i na republikové úrovni hodně vidět (v devíti lidech tam skoro žádný team nebyl).

Tomáš Dohnal

MČR SAC 2022 pohledem Jardy Glogara

Než mi přišel email od Tomáše (šéfa týmu) ohledně amatérského mistrovství republiky na Šumavě, počítal jsem s tím, že se ho nezúčastním. Když jsem o tom ale začal uvažovat, začal jsem se na to vlastně těšit - líbil se mi teambuildingový rozměr této akce a možnost aktivně si užít dovolenou na tak pěkném místě naší republiky. Navíc jsem se nemusel skoro o nic starat, naprostou většinu zařizování (doprava, ubytování, ...) si vzal na starost Tom (díky moc za to!).

Co se týče sportovní stránky, poslední dva závody - MAD i Beskyd - jsem objel přetrénovaný, z předchozích let jsem věděl, že dostat se z toho mi trvá měsíc, ale mezi Beskydem a mistrákem byly pouze tři týdny. Po celou tu dobu jsem prakticky vynechal intenzivní tréninky, poslední týden jsem nejprve dva dny vůbec nesedl na kolo, ve středu při cestě do práce jsem párkrát zkusil trochu zrychlit, abych se nastartoval na víkend, a ve čtvrtek jsem byl znovu bez kola. Pocitově jsem tedy vůbec nevěděl, co čekat, ale jelikož jsem žádné velké ambice neměl, nijak jsem se tím nestresoval.

Kritérium - pátek

Po cca 6-hodinové cestě jsme se s Tomášem a Peťou Blaťákem dostali do Vimperku, kde se konalo kritérium. Všechny kategorie včetně té naší jely 18 okruhů. Okruh byl celkem zvlněný, dlouhý cca 900 metrů. Každý třetí okruh se bodoval větším počtem bodů (5-3-2-1 bod, poslední dvojnásobně), v ostatních bodoval pouze první, kdy dostal 1 bod.

Kritérium jsem měl v plánu objet tréninkově v balíku. Jestli se tak teda dá nazvat skupina 14 závodníků... Ale pořád úplně o něčem jiném, než kategorie B, kde jich bylo 6, z toho 3 ze stejného týmu. Před startem v sobě cítím adrenalin, což je znak, že minimálně "psychické přetrénování" už bych mohl mít za sebou. Přišel start. Jak se dalo očekávat, hned v prvním kole se jede naplno. Já si to objíždím vzadu, přitom ale dávám pozor, aby mě někdo přede mnou neodpojil. První kolo se ještě moc dobře necítím, ale v druhém a třetím kole se rozjíždím. Po zkušenosti z mé jediné účasti na kritériu (v Krnově), kdy jsem zjistil, že necelá polovina závodníků vůbec neboduje, jsem si řekl, že aspoň ten jeden bod za průjezd kola na první pozici si zkusím vyjet, aby mě to ve výsledcích hodilo výše. Samozřejmě i díky pocitu, že na to mám. Povedlo se. O chvíli později se v bodovaném okruhu ocitnu před cílovou rovinkou vpředu, proto zkouším zabojovat o další body. Dva závodníky předjedu, ale ještě jeden zbývá. Svádíme vyrovnaný souboj, který nákonec těsně vyhrávám. Někdy potom odjíždí dvojice závodníků (já si toho ale ani nevšimnu, navíc cítím, že nemám takovou výkonnost, abych se je pokusil - třeba i s dalšími soupeři - dojet). V posledním kole se mi podaří dostat před posledními dvěma zatáčkami před nájezdem do cílové rovinky na nejvýhodnější první pozici. Poslední zatáčka ale dost vynáší. 17x ji projedu dobře, ale v asi nejdůležitějším kole pro bodování se dostávám na trávu, musím přibrzdit, což pro mě znamená ztrátu rychlosti a okamžitě se přede mne dostávájí dva závodníci. Body si tedy vezmou oni, zatímco já dojíždím hned za nimi.

Konečné páté místo (ze 14 startujících) se šesti body je pro mne velkým překvapením. Důležitější ale bylo, že jsem si splnil dva hlavní cíle - nespadnout a kvalitně se rozjet. To hlavní mělo přijít až zítra a pozítří...

Časovka - sobota

Z propozic jsme všichni věděli, že profil časovky bude zvlněný. Při páteční cestě z Vimperku na ubytování nás při obhlídce trati (autem) překvapilo, jak moc. První část časovky byla spíše klesavá (ale objevilo se tam pár brdků), obrátka byla asi o 60 výškových metrů níže než start, navíc za ní foukalo proti. I vzhledem k délce asi 23 km a nastoupaným více než 300 metrům bylo důležité první půlku nepřepálit.

Po rozjetí, které jsme s Peťou absolvovali na dvakrát (nejprve jsme jeli na prezentaci a zpátky na ubytování, poté na samotný závod), jsem čekal na čas 13:16, který mi pořadatelé vyhradili pro start. Po včerejšku jsem cítil únavu v nohách, na druhou stranu jsem jim v posledním týdnu dopřál dostatečný odpočinek. Věděl jsem, že 3 minuty za mnou startuje Honza Hrstka, jeden z favoritů na vítězství, takže jsem byl zvědavý, jestli mě stihne dojet. V plánu jsem měl první půlku držet průměrný výkon kolem 300 W, po obrátce podle pocitu přidat. V kratších kopečcích se snažit tlačit nějakých 340-350 W, na rovinách a ve sjezdech se trochu vydýchávat cca na 270 - 290 W.

Od začátku jsem se snažil držet plánu, ale už v první minutě - jako obvykle - jsem to přepálil (asi 380 W průměr), naštěstí poté přišel sjezd, kdy jsem se uklidnil a dál jel své tempo. V některých sjezdech, když už jsem jel kolem 60 km/h, jsem raději sednul na horní rámovou trubku, zalehl a nechal to rozjet přes 70 km/h. Před obrátkou jsem sledoval soupeře, kteří jeli proti mně, tři přede mnou jeli kousek od sebe. Bohužel prvním z nich byl Peťa z našeho týmu, což znamenalo, že na ostatní ztrácí. To ale asi všichni - včetně něj - očekávali, jeho doménou jsou dlouhé kopce, na roviny má příliš vrchařskou váhu. První polovinu jsem ujel za 16 minut a pár vteřin při průměrném výkonu 298 W. I když jsem si původně myslel, že absence časovkářského vybavení v takovém profilu nebude vadit, nakonec bych ji asi celkem ocenil.

Druhá půlka šla prakticky přesně podle plánu. Někde v polovině mezi obrátkou a cílem jsem na rovině předjel soupeře na časovkářském kole. V poslední čtvrtině už jsem se občas ohlédl za sebe, jak jsem čekal, že by se mohl objevit Honza H. Ten se objevil, ale nečekal jsem, že mě předjede asi 400 metrů před cílem v posledním stoupání v místě o sklonu kolem 10 %, přestože jsem jel kolem 380 W. Jsem rád, že jsem nechytil rýmu, jak se kolem mě prohnal. Tím, že jsem neznal úplně přesně trasu, tak jsem posledních pár set metrů nejel tak naplno, jak jsem mohl. Ve výsledku by to ale stejně udělalo rozdíl maximálně pár vteřin, což by - vzhledem k tomu, kde se výsledkově pohybuju - pro mě nic neznamenalo.

Časovku jsem projel průměrným výkonem 303 W a průměrnou rychlostí 38,6 km/h na 8. místě z 16 v kategorii a 43. ze 164 závodníků celkově. Zajímavostí je, že kvůli únavě jsem měl tep (jak průměrný, tak maximální) asi o 5 nižší než obvykle. Výkon v časovce nepovažuji ani za úspěch, ani za neúspěch. Zpětně si myslím, že jsem nepodal svůj úplně maximální výkon, zmáčknout jsem se asi trochu ještě mohl.

Hromadný závod - neděle

Hned po časovce si s Peťou jedeme projet ještě část okruhu kolem rybníka, kromě části s nepříjemnými dírami nalézáme další kopec, který svým dvojnásobným průjezdem přispěje do celkového převýšení více než 1300 metrů na 63 kilometrech. Dva největší kopce (Boletický a závěrečný výstup na Kapradinec) si necháváme jako překvapení. Přesto aspoň na papíře (monitoru) zjišťuji parametry. Na okruhu, který jedeme dvakrát, nás čeká výjezd na Květušín (1,2 km, 6,9 % dle Stravy), Boletický kopec (1,7 km, 7,4 %, ovšem s proměnlivým sklonem) a spousta dalších menších brdků. Závěrečný výstup na Kapradinec je dlouhý 2,3 km s průměrným sklonem 8,7 %, ovšem podobně jako na Boletičáku se sklon dost mění. Vůbec nemám představu, jakým stylem se na takovém těžkém okruhu s kratšími kopci bude závodit, jestli se bude prakticky čekat na závěrečný kopec, jinak se pojede tempo, bude se nastupovat od startu do cíle nebo nejsilnější závodníci budou v těch těžších kopcích postupně redukovat balík.

Po obvyklých procedurách předcházejících závodu se řadíme na start. Všichni 4 zástupci SPACu v kategorii A (Peťa, David Chovanec, Šimon Kwašný a já) prohodíme pár slov a stavíme se do lajny vedle sebe. Je 12:30 a odstartováno. První 2 km vedou po cestě s mnoha dírami ve sjezdu a po rovině kolem rybníku Olšina, proto si raději nechávám nějaký odstup, ať mám čas se dírám vyhnout. Najíždíme do prvního stoupání v závodě. Varianta útoků už od začátku se ukázala jako ta správná. Vpředu to rozjíždí a balík se začíná trhat. Já se dostávám postupně někde doprostřed a snažím se pouze držet zadního kola Honzy Hrstky, který se nenechává vybláznit a přes vznikající díru si stále drží vysoko nastavené tempo lokomotivy a balík se postupně blíží. Kopec na Květušín (6,9 %) jsem díky němu vyjel rychlostí 25,8 km/h za 2:50 s výkonem 444 W. Za mě nakonec asi největší výkon v závodě. Za kopcem ovšem následuje zvlněné klesání, kdy nikdo vpředu nechce moc tahat, celé startovní pole se tedy sjede.

Přichází rychlý 1,8 km dlouhý sjezd do Boletic, který sjíždíme průměrnou rychlostí 73 km/h, s maximálkou 83 km/h. Ihned potom to ovšem musíme (jinou cestou) nastoupat zpět. V nejtěžším stoupání na okruhu se to začíná trhat. Opakující se prudké úseky si spolu s únavou z předchozího kopce vybírají svou daň. Když cítím, že se začínám dostávat na limit, vyhodnocuji situaci. Ještě za sebou nemáme ani čtvrtinu závodu, nastoupáno máme jen asi 300 z 1300 metrů, končí se kopcem, před kterým všichni, kdo ho jeli, varují. Na okruhu prakticky není rovinka, na které bych si odpočinul v balíku. A hlavně za mnou je více než třetina dalších soupeřů, takže se můžu svézt s nimi. Mezi nimi David Ch., Šimon K., a hlavně překvapivě i Honza H. Takže se neždímám úplně na krev a první skupinu i s Petou nechávám odjet.

Vytváříme skupinu 6 závodníků, kromě dříve zmíněných ještě dva, které neznám. Pokoušíme se rozjet kolotoč, ale kvůli profilu a tomu, že jsou David i Šimon na limitu, se to moc nedaří. Přichází asi 500 metrů dlouhý kopec. Kousek před horizontem vidíme první skupinu. Hned mě napadne, že Honza, který je výkonnostně jinde než my ostatní ve skupině, by toho mohl využít. To se mi potvrdilo asi o 5 vteřin později. Nikdo další se ani nepokouší s ním držet krok. V dalším kratším brdku začínají odpadat David s Šimonem. Na vrcholku se nyní už jen v trojici domlouváme, jestli čekáme nebo jedeme. Nakonec se rozhodneme jet s tím, že pokud na to mají, tak si nás docvaknou. Zvládne to ale jen David, dál pokračujeme tedy ve čtyřech. Celkem pravidelně se střídáme, ovšem zdá se mi, že ti dva neznámí parťáci ve skupince nesmyslně rychle jedou v kratších brdcích, kterých je na trati spoustu. Beru to tak, že jsou na tom lépe než já a David, proto jen čekám, až David odpadne v jednom z těch dvou delších kopců na okruhu, abych se k němu přidal. Nakonec ale ani v kopci na Květušín, ani na Boletičáku nejedou nijak extra rychle, takže neodpadá ani jeden z nás dvou.

Kousek za půlkou Boletičáku za seobu slyšíme motorku. Hned nás napadne, že nás dojíždí kategorie B. Za chvíli se tak stane - nejprve nás předjede Michal Kollert ještě s jedním závodníkem. Chvíli uvažuji, že se zaháknu za ně, ale pak si uvědomím, jak asi pojedou a jaké kopečky na trati jsou. Navíc nikdo další z naší skupinky to neudělá, tak to nechávám být. Asi 15 vteřin za nimi další trojice. Protože jeden z té trojice je týmovým parťákem závodníka z naší skupinky, tak jim chvíli v závěru kopce potáhne, ale pak čeká na nás. Kousek za vrcholem stoupání nás dojíždí další skupinka. Nejprve jsem měl za to, že to jsou závodníci z kategorie B, ale zpětně - podle výsledků - to spíše vypadá, že byli z naší kategorie. Podle výsledků je taky možné, že nás nejprve zezadu dojeli závodníci z Ačka a ta trojice před námi na nás nakonec počkala, to už si bohužel nevybavuji. Každopádně se vytvořila skupina asi 10 závodniků.

Vzhledem k počtu lidí ve skupině očekávám rozjetí kolotoče, díky kterému bychom zrychlili. To se ovšem moc neděje, nevím, zda za to mohlo to, že někteří nevěděli, že po protočení se na špici musí zpomalit, aby se nechali předjet. Mohlo to být také tím, že se někteří už necítili a neměli na to, aby ještě tahali, takže nestřídali. Každopádně v této skupině jsme dojeli až do Hodňova, ze kterého nás čekal přejezd k začátku stoupání na Kapradinec. Před ním jsme ale dojeli asi dva další závodníky, kteří odpadli z první skupiny. V krátkém prudším stoupání v Hodňově David ještě s jedním nebo dvěma závodníky odpadá.

Těch pár kilometrů k nájezdu do kopce se táhne úzkými cestami nahoru a dolů s pěknými výhledy, ovšem tím, že jsem si to předtím neprojel a ve skupině nás bylo dost, jsem v nepřehledných zatáčkách brzdil trochu víc než ostatní. Navíc nikdo vpředu moc nechtěl tahat, což ovšem umožnilo Davidovi s ještě dalším závodníkem (možná jich bylo víc) nás dojet.

Přichází začátek kopce. David mi jen zahlásí, že jsme tady a že si vystupuje. Já - vzhledem k tomu, jak mě tím ostatním kopcem všichni strašili (včetně jednoho soupeře z naší původní malé skupinky) - si vystupuji o chvíli později s tím, že si budu držet své watty. Skupinka mi ujíždí, ovšem odstup se zastaví na nějakých cca 30 metrech. Kopec mi nepřipadá nijak těžký, věděl jsem, že bude asi na 10 minut, proto jsem si zkontroloval na začátku stoupání čas. Když se kopec trošku zvedne, začínám se dostávat blíže k soupeřům. Zaznamenám povzbuzení od Kilpi týmu, poděkuji za to. Asi 300 metrů před cílem dva soupeře předjíždím. Ani 200 metrů před cílem nejedu na maximum, vím, že kdybych chtěl, tak bych posledního závodníka kousek před sebou dojel. Ovšem jak jsem si kopec neprojel, nevěděl jsem, co přesně mě ještě čeká, tak jsem ze sebe nechtěl vydávat všechno. Navíc jestli skončím 10. nebo 11. mi bylo celkem jedno, možná kdyby šlo aspoň o body do celkového bodování SPACu, tak bych se pokusil. Do cíle tedy dojíždím 6 vteřin po něm, raději ale ještě kontroluji situaci za sebou. Mám dostatečný náskok, takže dojíždím relativně v pohodě, takže se hned můžu zeptat Petě, který už je v cíli, jak skončil. Bohužel mu první skupina odjela v druhém kole na Boletičáku, dál jeli jen ve třech, takže dojel jen o necelé dvě minuty přede mnou.

Nakonec z toho bylo 7. místo z 20 startujících, dvě místa za Peťou. V průběhu závodu jsem čekal, kdy mi začne docházet podobně jako v posledních závodech (proto jsem se celý závod trochu šetřil), ale nakonec jsem měl dobré nohy až do cíle. Příjemně mě překvapil vážený průměrný výkon 284 W, což je nejvyšší hodnota na závodě v této sezóně (samozřejmě tomu pomohl profil závodu). Tepy byly podobně jako v sobotu níže než obvykle.

Shrnutí

Celý víkend jsem si opravdu užil, díky všem za společnost a Tomovi ještě jednou za organizaci. I když jsem nezajel žádný super výsledek, ostudu jsem týmu snad taky neudělal. Co se týče sportovního zhodnocení všech tří dní, bylo poznat, že jsem se poslední tři týdny jen snažil regenerovat. Na druhou stranu to bylo o dost lepší, než jsem čekal. Organizačně se mi zdálo vše taky zvládnuté, i když je pravda, že časovka s hromadným závodem byly přece jen trochu jinde (výš) než kritérium, které dělal jiný pořadatel. Teď už akorát zbývá užít si zbytek sezóny.