15. ročník Memoriálu Aloise Dohnala
Obsah článku:
- Výsledky
- Úvod
- Výsledky našich závodníků
- Fotografie
- Propozice a plakát
- Memoriál Aloise Dohnala pohledem hlavního organizátora Tomáše Dohnala
- Report ze závodu od Jardy Glogara
Dne 18.6.2022 náš cyklistický klub uspořádal již 15. ročník Memoriálu Aloise Dohnala. Z mého pohledu závodníka se vše povedlo, počasí přálo, registrace probíhala bez potíží, zázemí bylo přichystané, brána i stan postaveny, křižovatky pohlídané, po závodě pak dostatek jídla i pití, k tomu spousta dalších zařizování, které nejsou vidět (vyjednat povolení k závodu, zařídit sponzory, bez kterých by to nešlo, ceny, ...). Odpoledne pak dětské cyklistické závody (bez startovného, i přesto si každé dítě odneslo medaili a sladkou drobnost, vítězové pak i poháry a ceny).
Za to vše díky dobrovolníkům, lidem z obce, sponzorům a spoustě dalších zainteresovaných lidí. Největší dík ale musí směřovat na hlavní organizátory - Tomáše Dohnala za hlavní závod a Radka Melichara za dětské závody!
Celkem bylo evidováno 161 přihlášek na hlavní závody a 105 dětských účastníků.
Cyklokramo neslavilo jen organizátorské úspěchy, ale také sportovní, z nich vyčnívají druhá místa v kategorii pro Standu Prokeše a Josefa Martináka, k tomu třetí místa pro Oldřicha Míčka a Vladislava Tomana - GRATULUJEME!
Závod na 3 okruhy (A+B, 81 km, 1500 metrů převýšení):
Petr Blaťák - 11. v kategorii / 16. celkově
Jaroslav Glogar - 16. / 25. (report níže)
Jiří Graf - 15. / 40.
Závod na 2 okruhy (C+D+M):
Stanislav Prokeš - 2. / 4. (odkaz na článek na jeho osobních stránkách ZDE)
Josef Martinák - 2. / 6.
Závod na 2 okruhy (E+F+Ža+Žb):
Oldřích Míček - 3. / 4.
Vladislav Toman - 3. / 14.
Josef Mládenka - 9. / 17.
Marcela Pargačová - 4. / 30.
Jiří Pekarčík - 12. / 37.
Junior SPAC + Mistrovství mládeže MSSC 2022 (14 km, 300 metrů převýšení - dojezd na Veselí):
Max Kramoliš - 9. / 15.
Nikolas Nábělek - 10. / 16.
Tomáš Melichar - 6. / 21.
Tomáš Dohnal - 8. / 26.
Podrobnější výsledky naleznete ZDE.
Memoriál Aloise Dohnala pohledem hlavního organizátora Tomáše Dohnala:
18.6.2022 bylo datum, které pro náš oddíl znamenalo, že opět po roce pořádáme domácí závod Memoriál Aloise Dohnala (už po patnácté, to to letí). Jako ředitel tohoto závodu bych chtěl na úvod poděkovat všem kdo se na organizaci tohoto závodu podíleli. A těch lidí je opravdu hodně! Jako první bych chtěl poděkovat Městysi Suchdol nad Odrou, který nám umožňuje tento závod uspořádat a zároveň se nemalou měrou na něm podílí, jak finančně, tak vybudováním zázemí závodu. Děkuji i Ivě Hrabovské za vyřízení všech potřebných povolení. Další velký dík patří všem lidem, kteří stojí na křižovatkách a zabezpečují bezpečnost cyklistů (jelikož máme jeden z nejdelších okruhů, tak takových lidí je potřeba opravdu hodně a jejich úloha je leckdy nezáviděníhodná). Dále patří dík zdravotníkům, lidem, kteří zajišťují občerstvení, kanceláři a řidičům doprovodných aut a motorek (tady ještě musím zmínit, že letos ani jeden nechtěl náhradu za benzín a věnovali ty peníze na děti). Samozřejmě musím poděkovat i členům našeho oddílu, kteří nezávodili a ujali se pořadatelských funkcí. Radku Kramolišovi za zajištění startovní brány a cen od 4everu. Marcele Hrabicové za zajištění cen pro děti. A speciálně Radku Melicharovi za pořádání dětských závodů a za velkou pomoc při celkové organizaci Memoriálu. Snad jsem na nikoho nezapomněl a pokud ano, tak se omlouvám. Lidí, kterých je potřeba k zajištění našeho závodu je cca přes 50. V neposlední řadě patří poděkování i sponzorům, bez kterých by závod nešel uspořádat a to: Městys Suchdol nad Odrou, Prosolar s.r.o., BCC s.r.o., Emonix Eletric s.r.o., Varroc Lighting Systems s.r.o., 4ever s.r.o., Hospůdka na hřišti.
Tento článek píšu spíše z pohledu organizátora závodu, jak to vše pro mě probíhá, z pohledu závodníka již to napsal Jarda Glogar, takže tohle je spíše ta druhá strana. Organizace závodu pro mě začíná již v podstatě na podzim, kdy se s Onďou z Formanů domlouváme, jak si rozdělíme termíny v červnu, jelikož Formani dělali letos opět ČP mládeže, tak jsme náš závod posunuli o jeden týden. Pak je docela klid až do jara, kdy je potřeba zjistit, kde zas budou uzavírky, samozřejmě chci primárně dělat trať přes Veselí, ale máme i záložní variantu. Letos to bude opět klasika. Tak si říkám snad nikde nic nerozkopou. Samozřejmě mě netěší, že sjezd z Pohoře je zase o něco horší, tak snad se někdy dočkáme a opraví i tuhle silnici. Nicméně asi tři týdny před závodem je v Odrách vyfrézovaná cesta. V duchu si říkám je to kousek, to musí do závodu opravit. Ale týden před závodem, kdy jedeme do Oder na akci Na kole dětem, jsem již trochu nervózní. A neuklidní mě ani místostarostka Oder, která říká, že to moc nevidí, že by to zaasfaltovali. Nicméně, když v úterý před závodem jedeme v rámci tréninku projet trať, tak nás čeká milé překvapení - cesta je hotová. Takže trať bude v rámci možností OK.
Povolení všechny máme, takže už zbývá doladit ostatní věci. Občerstvení si vzala na starosti moje mamka (za což ji patří taky dík) a společně s Robertem z Hospůdky na hřišti už jenom dolaďujeme drobnosti. Ale je spousta dalších věcí, které je potřeba zařídit, což pro mě znamená, že si opět beru v práci dovolenou. Každopádně letos je spoustu věcí zařízeno s dostatečným předstihem. Takže v pátek ráno beru auto a už jedu jenom dokoupit nějaké drobnosti jako vody, zajet do Žabně pro majáky atd. Když se však stavuji u nás na poštu, tak málem dostávám infarkt. V místech kudy povede v sobotu závod dětí, právě překopávají silnici. Naštěstí po pár telefonátech mě ujistili, že v sobotu bude vše v původním stavu a je! Ve tři hodiny jsem domluvený s Radkem, že pojedeme značit trať. Takže bereme spreje a vyrážíme, snažíme se dělat šipky dostatečně viditelně, aby zas někdo nezabloudil. Tady musím jednu poznámku, nechápu závodníky, kteří si z propozic nenačtou trať, a pak se vztekají. Na trati přes Veselí se jezdí už docela dlouho, ale přesto vždycky někdo špatně odbočí, i přes to, že šipky jsou na zemi, na sloupech a na křižovatkách stojí pořadatelé (ale ti tam nejsou od toho, aby ukazovali směr, ale od toho, aby zastavovali auta). V rámci značení trati se docela dobře i proběhnu, kdy ve sjezdech z kopců jdu po svých, abych viděl všechny nebezpečné díry a mohl je označit. Když je trať označená, tak ještě musíme postavit stan pro výdej občerstvení a nachystat další věci na ráno, tak ať toho je před startem co nejméně na zařizování. Kolem deváté večer jsme hotoví a jdeme se zkusit aspoň trochu na sobotu vyspat.
Od sedmi od rána už opět všichni něco chystáme, Radek kancelář, já s ostatníma dolaďuji zázemí závodu, tak abychom měli před devátou všechno hotové. Mezitím už přijíždí závodníci na registraci. A proč před devátou? Protože, je již tradicí, že ti, kteří chtějí, jedou před samotným startem závodu na hřbitov položit kytku na hrob Aloise Dohnala a vzdát mu hold.
Od 9:30 jsou naplánované starty jednotlivých kategorií, takže se moje role z nosiče různých věcí mění na vodiče, tak usedám do auta a chystám se na start. Letos si beru na starosti startovní vlnu ve které - kdybych nebyl pořadatel - bych normálně startoval, takže C, D, M, navíc tady máme dvě želízka v ohni Standu a Pepu, tak si říkám, že to bude mít pro mě aspoň fanouškovský náboj. Což mi při prvním výjezdu na Veselí kazí Peťa Zatloukal, který všem ujíždí, takže už po zbytek závodu vidím ve zpětném zrcátku jenom jeho. Musím říct, že z mého pohledu byl letos docela nezvyklý provoz, takže je to občas docela slušný adrenalin. Každopádně nemám z trati hlášené žádné incidenty, tak je to OK.
Jelikož naše vlna dojíždí do cíle jako první, tak mám chvíli čas a můžu se podívat na dojezdy a zkontrolovat, jak dopadli naši. Chvíli po tom, co jsem zaparkoval auto už se do cíle řítí skupina, ve které máme dva dresy, jsou to Standa Prokeš a Pepa Martinák. Blízko vítězství byl Standa, který jen těsně ve spurtu prohrává s Ivo Odvárkou, škoda, ale i tak krásný výsledek. Stejně jako Standa v kategorii D končí na druhém místě v kategorii C Pepa. V další vlně, která dojíždí do cíle končí Olda Miček třetí v kategorii E a Fana Toman třetí v kategorii F. Marcela Pargačová dojíždí čtvrtá. A už se blíží hlavní závod, který vyhrává Marek Konwa z Polska (mimo jiné 12. na olympiádě). Čekám, jak dojedou naši kluci, kteří přijedou chvíli po hlavní skupině. V redukovaném pořadí držitelů licence SPAC, je to pro Peťu Blaťáka 2. místo a pro Jardu Glogara 3. místo. Takže výsledky super.
Ale já už musím zpátky do Suchdolu, připravovat vyhlašování. Jelikož máme čipy, tak výsledky už jsou, takže můžeme začít. Začneme žákovskými kategoriemi, které měly cíl na Veselí. Letos jsme se rozhodli, že každý, kdo dojel do cíle a nebyl na bedně, dostane medaili, což je dětmi kvitováno. Pak následují už kategorie dospělých. Jelikož byl závod vypsán jako Mistrovství mládeže MSSC 2022, tak následuje ještě vyhlašování těchto kategorií.
A já už spěchám se převléct do cyklistického a pro kolo, protože ještě dělám předjezdce na dětských závodech. Tak se aspoň dneska taky trochu projedu na kole. Dětí se opět přihlásilo vice než 100, takže pěkný počet. Začínáme od nejmenších po nejstarší. V kategorii Předžáci si Martin Melichar dojíždí pro vítězství, čímž získává jediné 1. místo pro náš oddíl. Po odjetí těchto závodů absolvuji ještě jedno vyhlašování a tím pro mě formality pro tento den končí. Takže už můžu v klidu posedět a pokecat s lidmi okolo. V podvečer už jenom uklidíme zázemí a je to za námi.
Na konci závodního dne jsem hlavně rád, že se to obešlo bez zranění a všichni dojeli v pořádku do cíle. Těší mě také výsledky našeho oddílu, kdy jsme byli hodně vidět. Takže všem děkuji za vzornou reprezentaci Cyklokramo Suchdol nad Odrou. Z následných reakcí mohu usuzovat, že závod se vydařil a lidi byli spokojeni. Ono vždycky potěší, že přijdou lidi i s pochvalou a nejenom s kritikou. Zároveň vím, jelikož se v balíku také pohybuji, že spousta lidí se na závody do Suchdolu těší. Takže je možné, že pro příští rok bude Memoriál Aloise Dohnal vypsán opět jako Mistrovství ČR S.A.C.
Závěrem bych chtěl závodníkům poděkovat za účast, a ještě jednou organizátorům za pomoc.
Tomáš Dohnal
Memoriál Aloise Dohnala pohledem Jardy Glogara:
Na tento závod se vždy těším. Líbí se mi na něm, že při něm si průměrný závodník ve SPACu jako já prožije snad všechno, s čím je silniční cyklistika spojená - jízda na rovině v početném pelotonu, kopce, které se jedou na hranici vlastních možností, útoky v kopci (kdy se snažím udržet nějaké odpadnuvší skupinky), sjíždění pelotonu, kolotoč v menší skupině na rovině a je toho víc. Ale pěkně popořádku...
Sobota 18. června 2022 nás přivítala pěkným počasím a (ráno) teplotou akorát. Vítr foukal jihozápadní, což znamenalo, že dlouhá rovina před nájezdem do kopců byla v protivětru. Na start se postavila mnohem silnější konkurence než loni, i to byl indikátor toho, že to bude hodně náročný závod. Sám jsem byl zvědavý, jak to ti nejlepší pojmou, tajně jsem doufal, že aspoň první dva kopce se pojede ne nijak závratné tempo bez nástupů, abych se pak na rovině mohl svézt ve skupině.
Vzhledem k tomu, že v takovém závodě jsem vůbec neuvažoval o tom, že bych mohl zajet nějaký pěkný výsledek, tak jsem byl na startu klidný. Po odstartování se na rovině jelo na pohodu, proto jsem si mohl příjemně popovídat s Jirkou. Přišel první nájezd do kopce na Veselí. Čekal jsem, jestli hned na začátku přijde nějaký útok a roztrhání balíku, ale na špici jeli "jen" vysoké tempo. Většina závodníků se udržela v balíku, i když to vzalo dost sil. Kopec jsem vyjel za 9:46 min. (21,3 km/h a potřeboval jsem na to vynaložit v průměru 343 W).
Po následném sjezdu, kdy kvůli pozici vzadu jsem musel pod kopcem dost zrychlovat, abych dojel balík, přišel nájezd do kopce na Pohoř. Zde už útok přišel a to asi kilometr po začátku stoupání. Z minulého roku jsem se poučil a nesnažil jsem se příliš reagovat na zrychlení, ale jet si spíš tempo, kterým bych měl zvládnout dojet až nahoru. Zároveň jsem se ale snažil skončit v nějaké skupince, abych měl pak s kým jet, případně sjíždět peloton. Nakonec mi tedy výstup zabral 8:02 min. (19,0 km/h, 342 W, mimochodem můj osobní rekord na tomto kopci). Nahoru jsme sice dojeli ve skupince, před námi i za námi ovšem byly další i osamocení závodníci. Jelikož sjezdy dobře znám a myslím, že je dokážu i celkem rychle sjet, najel jsem si dopředu. Přede mě si ovšem najel ještě Przemek Kotulski, jezdící za Havířov, který v tom sjezdu jel ještě rychleji. Jak jsem se ho snažil udržet, začal jsem dělat technické chyby, cítil jsem, že mi zadní kolo chodí do smyku a skáče. Po nahrání jízdy na Stravu jsem zjistil, že jeho sjezd je vůbec nejrychlejší zaznamenaný čas (průměrná rychlost 70,7 km/h!), já jsem jej projel o dvě vteřiny pomaleji. I díky tomu jsem se dostal do skupinky přede mnou, peloton jsme dojeli kousek za koncem Suchdolu na rovině. Po chvíli nás dojela další skupina závodníků.
V tomto zredukovaném pelotonu jsme dojeli k úpatí kopce na Veselí v druhém okruhu, na konci úseku po rovině přišly i nějaké útoky, ovšem byly dost rychle pokryty. To už jsem ale věděl, že další kopec v podobném tempu jako první dva nevydržím. Jakmile tedy začali první závodníci odpadat, přidal jsem se k nim a v pomalejším tempu vyjel nahoru (10:47 min., 19,4 km/h, 305 W). Ve sjezdu jsem pak dojel dalších pár závodníků před sebou. Kopec na Pohoř jsem jel na špici, především proto, abych se ujistil, že nikdo nebude chtít jet rychleji tempem, kvůli kterému bych odpadl (8:53 min., 17,2 km/h, 308 W). Po následném sjezdu rozjela naše skupina kolotoč. Na začátku mi to moc nepřišlo, ale postupně se mi dost zajídal. Především po tom, co jsem se nějak dostal za Tomáše Satkeho, po kterém jsem střídal - předjet ho bylo strašně vyčerpávající.
Cítil jsem, jak síly ubývají. Ve Vražném jsem už věděl, že jakmile přijde kopec, budu si muset vystoupit. Poté, co se tak skutečně stalo (chvíli předtím měl Kamil Siedlaczek z naší skupiny technický problém s přesmykačem, Tomáš S. ho chvíli tlačil, ale nakonec musel zastavit, po chvilce mě ovšem v kopci předjel a nakonec si skupinu zase dojel), už pouze následoval úkol "úspěšně" dojet do cíle. Ideálně se ještě nenechat nikým dojet. Jelikož jsem už byl totálně prošitý (na závodě takhle asi poprvé po dvou letech), v kopcích už to vůbec nejelo - Veselí: 13:05 min., 16,0 km/h, 247 W; Pohoř: 10:06 min., 15,1 km/h, 262 W. Sólo jízdu při závodě jsem už dlouho nezažil, jelikož v těch kopcích často jezdím, tak především ve sjezdu z Veselí jsem si připadal jako na tréninku. Do cíle jsem tedy dorazil osamocen, ale bylo tam už spoustu známých tváří, tak bylo příjemné mezi sebou sdílet dojmy ze závodu.
Nakonec jsem dojel 25. celkově, vzhledem ke konkurenci to beru jako celkem dobrý výsledek. Až do nájezdu do třetího kola jsem byl s výkonem spokojený. Oproti minulému roku byl výkon slabší (podle čísel, umístění i pocitu). Začínám cítit, že nezvládám jezdit tolik závodů za sebou, taky mi kvůli závodům chybí intervalové tréninky, což dohromady podle mě způsobilo, že mi v průběhu závodu hodně klesal výkon. Jinak to byl krásný závod, který jsem si užil, díky Tomovi, Radkovi i všem dalším za organizaci a zajištění.
