Mistrovství ČR Masters a Mistrovství ČR S.A.C. – medaile jsme dovezli!
Ve dnech 18. a 19.7.2026 se v Trnově nedaleko Opočna uskutečnilo letošní spojené Mistrovství ČR Masters a S.A.C. A jaký je rozdíl mezi těmito dvěma mistráky? Jede se jeden závod. Masters jsou určeni pro držitele licencí pod ČSC a S.A.C. pro držitele licencí některé z lig spadajících pod S.A.C. Nicméně závodník může mít licence obě, tak v tomto případě soutěží o oba tituly. To se letos týkalo z našeho teamu pouze Petra Zatloukala. Na závěr bylo vyhlašování dvojí. No trochu zmatek a v neděli se ještě do toho přimíchali "slovenskí bratia". Původně měl mistrák proběhnout v Opočně, ale pořadatel cca 14 dní před startem změnil propozice. Jelikož jsou mistráky bodovány zvýhodněně do celoroční soutěže SPAC, tak zástupci našeho teamu na startu nemohli chybět. Opět jsme se dohodli, že oddíl zajistí společné ubytování. To jsme zajistili cca 10 km od centra dění ve Skuhrově nad Bělou v penzionu nazvaném Továrníkova vila, což v reálu byla opravdu vila po nějakém továrníkovi postavena víceméně ve funkcionalistickém stylu, kde jsme měli k dispozici celé jedno patro, garáž a společenské prostory. Část teamu se ubytovala již dopředu v ubytování, které si zajišťovali po vlastní ose, ale jádro teamu bylo na vile, kde v sobotu proběhla i společná večeře, kterou nám uvařil Ivoš. V sobotu chvíli po šesté vyrážím s Ivošem ze Suchdolu, cestou v Novém Jičíně nabereme Jardu a Fanu a nabíráme směr Trnov, za Olomoucí se k nám ještě připojuje Petr. Zbytek teamu byl již na místě předem. V 9:30 jsme na místě i my a může se jít na věc.
Časovka
Jako první se v sobotu uskutečnila časovka. Ta se odehrála na okruhu, který měřil necelých deset km a závodníci jej absolvovali dvakrát. Okruh to byl zvlněný s jedním výraznějším kopečkem hned po startu. Takže dle Garminu 19,7 km z převýšení cca 230 m. Nicméně povrh většiny okruhy byl spíše tankodrom než asfalt, na kterém by se měl uskutečnit mistrovský závod. Jelikož jsme vyráželi až v sobotu brzo ráno a cestou nás potkala vydatná přeháňka a v době příjezdu do Trnova bylo ještě docela dost mokro, tak jsme doufali, že aspoň ta trať do startu oschne. Což se na velké části okruhu stalo. Pouze tam, kde byly lesíky a stín zůstalo lehce vlhko. Do časovky se moc závodníků nepřihlásilo, pouze něco kolem sta, ale zato to na startu, co se týče časovkařského vybavení, vypadalo jak někde na World tour. Jedna lepší koza než druhá. Většina našeho teamu bohužel tuto časovku absolvovala na klasickém kole. Což v tomto tipu časovky byla rozhodně nevýhoda, ale i tak to cinklo zásluhou Jardy Glogara, který vybojoval 3. místo v kat. A.
Umístění v top 10:
3. místo – Jaroslav Glogar kat. A (mistrovství S.A.C.)
4. místo – Petr Zatloukal kat. B (mistrovství Masters)
4. místo – Vladislav Toman kat. F (mistrovství S.A.C.)
5. místo – Marcela Pargačová kat. ŽB (mistrovství S.A.C.)
8. místo – Stanislav Prokeš kat. D (mistrovství S.A.C.)
Po vyhlášení časovky, které zkomplikovala silná bouřka, jsme se odebrali do Továrníkovy vily, kde jsme sledovali dojezd etapy Tour de France a po večeři ještě někteří z nás zvládli krátkou procházku po místních rozhlednách.
Silniční závod
V neděli přišel na řadu silniční závod. Ten se jel na okruhu dlouhém 15,3 km s převýšením udávaným pořadatelem cca 120 m. Kluci však říkali, že to bylo více. Na trati ležel jeden kopec, který byl zásadní pro selekci pelotonu. Jak je v tomto tipu závodů zvykem, tak každá věková kategorie měla předepsaný svůj počet okruhů, který musela absolvovat. Nejvíce jeli kategorie A, B a to 7 okruhů. Startovalo se ve vlnách od 10 hodin a závod to byl i vzhledem k profilu velmi svižný, protože chvíli po půl jedné bylo po závodě. Pozitivem tohoto závodu bylo, že se jel v podstatě na uzavřené trati. Nicméně první třetina trati opět po hodně špatném povrchu, naštěstí to bylo převážně do kopce, tak to tak nevadilo. Naši závodníci byli hodně vidět na čele závodu jednotlivých skupin, a nakonec vyválčili dvě pódiová umístění zásluhou Fany Tomana a Petra Zatloukala. Jelikož jsem silniční závod neabsolvoval a dělal spíše podporu u trati, tak opět musím konstatovat, že ty naše dresy jsou v balíku krásně viditelné a rozeznatelné už z dálky. Takže jsem měl dokonalí přehled o pohybu našich závodníků v jednotlivých balících, a i z hlediska předání občerstvení je to super.
Umístění v top 10:
2. místo – Petr Zatloukal kat. C (mistrovství S.A.C.) a kat. B (mistrovství Masters)
3. místo – Vladislav Toman kat. F (mistrovství S.A.C.)
4. místo – Jaroslav Glogar kat. B (mistrovství S.A.C.)
5. místo – Marcela Pargačová kat. ŽB (mistrovství S.A.C.)
6. místo – Petr Blaťák kat. B (mistrovství S.A.C.)
Díky tomu, se naši závodníci zajeli skvěle a umístili se na bedně, tak jsme čekali na vyhlašování. Což byla taková kaňka na tomto mistráku, protože kolem toho panovaly zmatky a závod se vyhlásil až cca 3 hodiny po dojezdu. Takže směr domov jsme nabrali s notným zpožděním až kolem 16 h, ale s pocitem, že opět náš team byl vidět.
Závěrem musím konstatovat, že tento mistrák byl pro náš team úspěšný. Jednak jsme vybojovali celkem čtyři medaile, a co bylo hodně důležité, do teamového bodování v rámci SPAC jsme zapsali 195 b za časovku a 210 b za silniční závod, což bylo nejvíce ze všech teamů ze SPACu. Navíc se nám myslím tento výjezd povedl i co se týče organizace a měl i takový teambuildingový rozměr. Našim závodníkům bych chtěl poděkovat za vzornou reprezentaci našeho oddílu a Ivošovi za odvoz a za večeři, kterou pro nás připravil.
Tomáš Dohnal
Závodní víkend pohledem Jardy Glogara
ČASOVKA
Jako obvykle se v polovině července konají mistrovské závody Sdružení amatérských cyklistů, letos ve spojení s mistrovstvím Masters. Já jsem si to nenechal ujít, líbí se mi kombinace závodů s teambuildingovým a turistickým rozměrem. I když letos kvůli jiným prioritám mám najeto pouze něco kolem 5000 km, tak doufám, že výkonnostně pořád mám na to neudělat ostudu a užít si to. Poslední intervalový trénink v úterý před závodním víkendem ukázal, že něco v nohách pořád je, i díky tréninkově-dovolenkovému kempu v Dolomitech dva týdny předtím.
První v řadě je sobotní časovka. Nevím, co čekat od trati, kterou si nestíhám projet, slyším akorát, že asfalt není moc pěkný, proto jsem trochu i rád, že tentokrát časovku absolvuji na svém běžném kole (bez nástavců). Trasa by měla být zvlněná, na větru, s postupně usychající cestou po ranním dešti. Doufám, že nezabloudím, trasu jsem viděl jen v propozicích. Při rozjetí se necítím moc dobře, je docela dusno. Nicméně velké ambice nemám, můj hlavní cíl je udržet rychlostní průměr nad 40 km/h.
Startuji. Minutový úvod do kopce jedu rozumně na 350 W, následující minuty jsou těžké na to, abych to nepřepálil. Kvůli brdkům, kde se snažím přidat tempo, mám po prvních 6 minutách průměr 330 W, což je moc. Mám velké oči, tak nezpomaluji dostatečně, první okruh projedu s průměrem 320 W a cítím, že mi pomalu dochází. Kopec na začátku druhého okruhu ještě projíždím podle plánu podobným výkonem jako v prvním kole, doufám, že v následujícím mírném sjezdu si odpočinu (290 W), ale cítím, že to nestačí. Začíná se to zase mírně zvedat a já už pořádně trpím. Už to tlačím víc hlavou než nohama, hypnotizuju číslo průměrného výkonu a snažím se všemi silami držet výkon nad 300 W. To se daří jen částečně, dost si pomáhám tím, že jedu ze sedla. Když vím, že už zbývá jen kilometr, vydávám ze sebe úplně poslední zbytky sil. Konečně je tu závěrečný sjezd a jsem v cíli totálně popravený. Trochu se mi i motá hlava. Takhle přepálit časovku se mi ještě nestalo… Místo stupňování tempa jsem v druhém kole jel průměrně jen 305 W. Útěchou mi je průměrná rychlost 40,3 km/h. Celkové průměry – výkon 312 W, kadence 95 otáček, celkový čas dle Garminu 28:53, délka 19,4 km, 169 nastoupaných metrů). No a je z toho medaile – jsem třetí ze tří v kategorii :-D
Následuje asi nejpříjemnější část – během odpoledne a večera si užívám sledování etapy Tour na ubytování v Továrníkově vile, zajdu si na rozhledny s vyhlídkami, vychutnám si večeři od Iva (to se cítím jak profi závodník, když mi tým zařizuje dopravu, ubytování i jídlo). Nicméně hlavní je teď zregenerovat, dobře se vyspat, ať to v neděli jede.
SILNIČNÍ ZÁVOD
Oproti původním propozicím nakonec startuji v silničním závodě spolu s kategoriemi třicátníků (tzn. SAC kat. A i B, Mastars CZE i SVK do 39 let). Trasu jsem si neprojížděl, jen dle propozic vím o kopci, který by měl mít parametry 2,4 km a průměrný sklon 3,7 %, nicméně jde spíše o dva kratší prudší kopce, které na sebe navazují, druhý z nich je dlouhý cca 900 metrů se sklonem kolem 6 %. Za ním ale nenásleduje hned sjezd, ale navazují asi 2 km lehce zvlněného profilu. Celá trať měří 107 km / 1170 m. Jedná se o 7 okruhů dlouhých něco přes 15 km.
Start se blíží, stíhám prohodit pár slov s kamarády, stojím v balíku, celkem nás je v pelotonu 54. Můj cíl je podobný jako na všech hromadných závodech letos, tj. uviset v balíku nejlépe až do cíle. Je odstartováno. Překvapuje mě okamžité ostré tempo, nastupuje se hned od startovního hvizdu. Nicméně balík drží pohromadě, za chvíli začíná kopec, s útoky se čeká až na něj. Jak jezdím vzadu a neznám výkonnost ostatních, tak se v kopci posouvám balíkem dopředu, aby mi to neujelo, jede se celkem ostře, ale zvládám to. Nicméně vím, že tímhle tempem to nezvládnu 7x... Seznamuji se s okruhem, na konci balíku berou sílu dvě prudké zatáčky po sobě, po kterých následuje krátký brdek, kde je peloton natažený a vpředu se nastupuje, takže není snadné se udržet. Jinak okruh není extra náročný, pro útočníky bude těžké balíku ujet. Nicméně jede se rychle s častými nástupy, což bere síly. Další 2 kola jsou dost podobná - v kopci se jede ještě tvrději než v prvním kole, vidím, jak závodníci odpadají, já sám jsem úplně na limitu, zatím to je vylučovací závod. V tu chvíli nevěřím, že přežiju další kola ve skupině. Nicméně kopec není moc dlouhý, takže se dokážu donutit jet opravdu doraz. Pro srovnání kopce - první kolo: 4:46 (302 W), druhé kolo: 4:15 (361 W, 33,4 km/h), třetí kolo: 4:25 (350 W). Výkon to není tak vysoký, ale těžké na tom jsou změny tempa. Třetí kolo je nejrychlejším kolem závodu, 41,3 km/h. Čtvrté kolo, jsme v polovině. Kopec 4:29 (327 W). Neustálé nástupy a sjíždění. Vlaju na konci balíku. Oproti závodům ve SPACu mi přijde jako největší rozdíl, že neujela žádná větší skupina a stále se jede svižně, nezpomaluje se. V kopci čekám, kdy se zase více zrychlí a já odpadnu, vypadá to ale, že i soupeři už jsou unavenější. Nepříjemné je pro mě dojíždění závodníků z jiných startovacích vln ve sjezdu nebo na rovině, kdy se občas mezi nás promísí. Snažím se hlídat zadní kolo některého ze soupeřů, aby mě za zatáčkou závodníci z jiných kategorií neodpojili. V jedné ze zatáček vidím jednoho ze soupeřů jak padá a přes něj ještě jeden, podle jeho Stravy to bylo pravděpodobně nějakým rychlým defektem předního kola, nebyla to nijak složitá zatáčka. V občerstvovací zóně vzniká nebezpečná situace, kdy někomu spadne bidon, který se poté kutálí přímo doprostřed balíku. Každé kolo počítám, kolik by mi po odpadnutí ještě zbývalo dojet do cíle sólo. Je tady poslední kolo. Konečně. Čekám, že teď se bude v kopci opravdu tvrdě útočit, kupovivu se ale jede asi nejpomaleji ze všech kol, všichni se nejspíš šetří na závěr. Já jsem za to rád, bude to pro mě znamenat splnění cíle dojet v balíku. Jsem už teď rozhodnutý, že spurtovat nebudu, hlavně kvůli tomu, že posledních pár set metrů je ve sjezdu se zatáčkami. Dva kilometry do cíle. Začíná se nastupovat. Já přece jen zkusím štěstí se za někým vyvézt, pokud by se to natáhlo, tak bych do spurtu šel. Nicméně se to začíná přelévat, když začne sjezd, tak téměř svěsím nohy a dojíždím na konci balíku, nejsem zrovna moc soutěživý typ... Ani výkonnostně už jsem na tom ke konci nebyl nejlépe. I tak je z toho pěkné 24. místo z 54 závodníků, v kategorii 4. z 8, kdy vítěz dojel vteřinu přede mnou (17. celkově, ještě před balíkem dojeli 3 soupeři). Kdyby Peťa letos jezdil v kategorii A, tak je mistr, dojel 16. celkově, v kateogrii B mu to ale stačilo "jen" na 6. místo :-) Nakonec jsem si to užil, sám se 100 km průměrem 40,4 km/h neprojedu.
Na závěr nezbývá než poděkovat především Tomovi, který vše zařídil a Ivošovi za všechen servis. No a taky ostatním za společný příjemně stravený víkend.
