O cenu Kilpi - aneb Cyklokramo udrželo vrchařskou formu

Dne 20.8.2022 se uskutečnil další závod zařazen do kalendáře SPAC a Junior SPAC, a to závod na Pustevny O cenu Kilpi. Zároveň byl tento závod zařazen i do krajského přeboru mládeže MSSC. Takže bylo jasné, že se ho kromě Cyklokramo Suchdol nad Odrou zúčastní i Cyklokramo KIDS Suchdol nad Odrou. 

Já jsem s Radkem a Tomama vyrazil už o den dříve k nám na chatu do Rožnova, kde jsme si udělali základnu, aby to kluci měli i trochu jako výlet. Večer předpověď slibovala na ráno hustý déšť, nicméně o to ráno bylo milejší probuzení, kdy trochu svítilo sluníčko a podle předpovědi jsme měli závod objet na suchu. Proto jsem se rozhodl, že v rámci rozjetí pojedu na závod na kole přes Pindulu. Kluci jeli s Radkem autem. Když jsem přijel na prezentaci, tak už měl Radek zařízené registrace a kluci už byli pomalu nachystání. Zároveň už se to kolem prezentace začalo výrazně žlutit, tak jsem pozdravil teamové parťáky a jel ještě rozjet naše KIDS. Pak už jsme jeli na místo startu, které bylo ve Frenštátu p. R. na náměstí. Trasa závodů byla již tradičně naplánovaná z náměstí ve Frenštátu přes Trojanovice a Ráztoku směrem nahoru na Pustevny, takže nějakých 11,6 km s převýšením něco přes 600 m. Je to v podstatě pořád do kopce s tím, že po Ráztoku je kopec mírnější, a to nejtěžší začíná na Ráztoce, kde nás čekal 5,6 km dlouhý výstup na Pustevny. Startovalo se ve třech vlnách, napřed kategorie A,B,C, následně D,E,F,M,ŽA a ŽB, a nakonec startovaly mládežnické kategorie, které jely jenom 3 km stoupání na Pustevny. 

Pro každou kategorii byla vypsaná spurtérská prémie, která se nacházela kousek před kruháčem v Trojanovicích. Oproti předešlým ročníkům byla posunuta cca o kilometr dále, což zapříčinilo, že někteří rozjížděli spurt již na metu, kde byla tato prémie umístěna předchozí roky, před Cyklo Prašivka, tady shodou okolností byla umístěna prémie na Sazka Tour, jež se jela před několika dny, takže tu zbyla i čára a odpočty metrů na silnici. Toto zapříčiní, že se balík postupně trhá a od Ráztoky již jede každý takovým tempem na které má. Já jsem si v průběhu závodu hlídal soupeře, který je v bodovaní sezóny kousek za mnou. Postupně se mi jej podařilo odpárat, takže jsem dojel nahoru s docela slušným náskokem, takže jsem si svůj osobní cíl splnil. Nicméně nejlepší jsou do kopců úplně někde jinde. 

A mě může těšit, že mezi ně patří většina z teamových parťáků, kteří potvrdili výsledek z Lysé hory. V tomto závodě to byla sbírka druhých míst. Kdy Peťa Blaťák v kategorii A končí na druhém místě, stejně tak Pepa Martinák v kategorii C, Standa Prokeš v kategorii D, Olda Míček v kategorii E a legenda Suchdolské cyklistiky Láďa Toman v kategorii F. Takže pro Cyklokramo krásných 165 b do hodnocení teamů. Jenom to vítězství tentokrát chybělo. Každopádně kluci ze sebe vydali vše a většina soubojů o první místo byla velice těsných. Nejlepšího času dosáhl Peťa Blaťák, který závod zajel za 29:05 min. V rámci závodu se jel i závod Junior SPAC (zařazen také do Krajské přeboru mládeže MSSC), kde se za Cyklokramo KIDS zúčastnili všichni naši kluci, nejlepších výsledků dosáhli Tom Melichar v mladších žácích, který svého soupeře porazil "ve spurtu" a obsadil krásné třetí místo, a Niki Nábělek obsadil čtvrté místo mezi staršími žáky. Takže pro Cyklokramo opět úspěšný den, kdy se naši členové objevili celkem 5x na stupních vítězů. Ještě jednou gratulace všem, kteří se umístili na bedně a poděkování všem za příkladnou reprezentaci Cyklokramo Suchdol nad Odrou. Já s Tomem se po závodě vydáváme zpět přes Pindulu na kole do Rožnova. Předpovědí slibované počasí nevydrží a dojíždíme na chatu úplně promočení. Což je jeden z důvodů (kromě toho, že jsme na dovolené), proč se rozhodujeme, že v neděli nejedeme do Petřvaldu, což mě zpětně docela z pohledu bodování nás obou mrzí!

Tomáš Dohnal 

VÝSLEDKY

REPORT JARDY GLOGARA

Vzhledem k tomu, jaká předpověď počasí byla hlášena, byla má účast na tomto závodě až do pátečního večera nejasná. V sobotu ráno jsem už ale byl víceméně přesvědčený, že pojedu, ať už bych měl dojet autem nebo na kole. Ne, že bych si tak moc chtěl zazávodit (na vrchařském závodě jako je ten na Pustevny bych stejně nejlepším nemohl konkurovat ani ve špičkové formě),spíš jsem se těšil na setkání s kamarády a na atmosféru závodu. Kromě toho jsem také účastí chtěl podpořit pořadatele.

Ranní počasí v sobotu mi dovolilo absolvovat cestu na závod na kole, čekalo mě tedy (z cest do práce) velice známých 30 km na rozjetí. Už při něm jsem zjistil, že nohy jsou sice celkem odpočinuté, ale zároveň jsem cítil celkovou únavu těla. Ta se pak při závodě skutečně projevila. Nicméně žádné ambice jsem neměl, do celkového bodování SPAC už mám 12 závodů odjetých (a na tomto závodě byla malá šance na vylepšení bodů), takže jsem se po registraci a pozdravení se s ostatními nejen z týmu postavil na start úplně klidný.

Vystartovalo se. Čekal jsem, že podobně jako předchozí roky se to hned rozjede, ale první kilometr se jel dost zvolna. Pak to ale přišla - Lubor Grigorescu (podle fotek) vyzkoušel, jestli se v balíku najde někdo, kdo bude mít zájem ho stahovat. Peloton díky tomu konečně zrychlil.

Po tom, co byl dostižen, se lehce zpomalilo, aby to asi kilometr před prémií vyzkoušel Pepa Dužík. Především zásluhou Davida Chovance to ani jemu nevyšlo, ale pro nás vzadu to znamenalo ztrátu kontaktu s přední, asi sedmičlennou skupinou. Další, kdo to zkusil, byl Martin Helcel, ale dosáhl akorát toho, že se náskok skupinky ještě zvýšil a vzadu z hlavní skupiny odpadly další skupinky i jednotliví závodníci. A zatímco David Chovanec prohrál sprinterskou prémii s Tomášem Novákem z Favoritu Brno, já jsem zůstal pozadu za hlavní skupinou. Když jsem pak viděl, že se Aleš Haltof, který zůstal vzadu se mnou, rozhodl redukovaný peloton dojet, zavěsil jsem se za jeho zadní kolo. Při stíhání mě napadlo, že bych mu mohl pomoct, ale kvůli kombinaci únavy a vědomí, že mě - na rozdíl od něj - výsledek moc nezajímá, zůstal jsem za ním. Asi kilometr před Ráztokou jsme se pak dostali do hlavní skupiny. Na Ráztoce mi Garmin ukazoval tep 188 tepů a průměrný výkon 297 W. S Jirkou jsme si jen navzájem konstatovali, že jsme hotoví a to jsme ani nenajeli na samotné stoupání.

Hned v nájezdu na Knížecí jsem si vystoupil a jen sledoval, jak rychle se mi čelo vzdaluje. Ve formě bych si určil držet průměrný výkon 315 W, teď jsem podle pocitu usoudil, že bych to mohl držet na 300 W, což jsem považoval za relativně snadno udržitelnou hodnotu. Vydržel jsem tak jet asi deset minut. Dalších deset minut jsem se střídavě díval za sebe, jestli mě někdo nedojíždí (nějaký fanoušek to okomentoval slovy "Dívej se dopředu, ne dozadu!") a na Garmin, který mi ukazoval mnohem nižší čísla, než bych si představoval. Zároveň jsem si uvědomoval, že se nemačkám tak, jak bych mohl, ale chybějící motivace mi v tom bránila. Nápis 2 km na silnici zaměstnal mou hlavu přepočtem na minuty dalšího trápení. Jel jsem dál jen s cílem to co nejdřív dojet. Stále jsem čekal, kdy mě dojede nějaká skupina zezadu. Tu jsem ale zahlédl, až když mi chybělo asi 200 metrů. Vůbec mě to nepotěšilo, protože pořád to byl závod a předjetí skupinou soupeřů na posledních pár set metrech jsem na Pustevnách zažil vícekrát. Navíc jsem v té skupině zahlédl Jirku a tím se přece předjet v posledních metrech nenechám... Takže místo toho, abych si to dojel v pohodě, jak jsem měl v plánu, bylo nutné v závěru pořádně přidat. Povedlo se, takže pak už zbývalo jen pogratulovat týmovým kolegům, kterým se podařilo dostat na bednu (a že jich bylo!), ve Frenštátě si dát výbornou polévku a pivo, dojet domů relativně za sucha a doufat, že v neděli v Petřvaldu s touhle formou někde sám neodpadnu - individuální časovky mám po Lichnovu dost na celý zbytek sezóny.

Na výkonu se nejspíš projevila kombinace únavy z Lichnova (s nedostatečným odpočinkem v následujícím týdnu, i když pondělí i pátek jsem měl úplně bez sportu) a nedávno prodělaný covid. Při srovnání výkonů s předchozími ročníky jsem si všiml, že poslední tři roky mám pokaždé cca o minutu horší čas. Ovšem to je dáno tím, že v roce 2020 jsem to zajel relativně dobře, v roce 2021 jsem sice byl přetrénovaný, ale jel jsem ve skupince, která mě donutila se zmáčknout úplně na krev a letos jsem měl podobnou výkonnost jako minulý rok, ale chyběla motivace. I tak jsem si závod užil a musím poděkovat pořadatelům, že jej stále pořádají. Čím dál víc si takových organizátorů, kteří pořádají závody bez toho, že by na tom sami vydělali, vážím.