O cenu města Petřvald - rozšiřování sbírky medailí pokračuje

22.08.2022

V neděli 21. srpna se na známé trati konal závod O cenu města Petřvald. Okruh, na kterém se otevírala sezóna SPACu závodem O pohár starosty Orlové, měří 9,5 km a převýšení má 105 metrů. Nejtěžší a často rozhodující pro závod je stoupání na "Zátišák" o délce 600 metrů a průměrném sklonu 5,7 % (ovšem za vrcholem stoupání následuje dalších pár set metrů, kdy se mírně stoupá). Nechybí na něm dost prudkých zatáček / křižovatek, za kterými se často nastupuje. V závodě kategorií A+B se většinou rozhoduje o vítězi ve sprintu závodníků v úniku.

Cyklokramo zde přijelo v silné sestavě, nechyběli ani závodníci našeho KIDS týmu. Čekalo nás deštivé počasí s teplotou pod 20 °C.

Tým vybojoval zásluhou Vladislava Tomana a Standy Prokeše dvě druhá místa, k tomu přidali Olda Míček s Maxem Kramolišem dvě třetí místa. Gratulujeme!

VÝSLEDKY

Ml. žáci, žákyně ml. a st. (2 okruhy):
Tom Melichar - 5. v kategorii / 8. celkově

Starší žáci (3 okruhy):
Max Kramoliš - 3.
Nikolas Nábělek - 4.

Muži F (5 okruhů):
Vladislav Toman - 2.
Pavel Dubný - 7.
Jiří Pekarčík - 8.

Muži E, M, ŽA, ŽB (6 okruhů):
Olda Míček - 3./13.

Muži C, D (7 okruhů):
Standa Prokeš - 2./5.

Muži A, B (10 okruhů):
Jarda Glogar - 7./10.
Peťa Blaťák - nedokončil


Dne 21.8.2022 se Cyklokramo včetně KIDS zúčastnilo dalšího závodu seriálu SPAC, který byl opět zařazen do Junior SPAC a Krajského přeboru MSSC. Jelikož jsem se závodu nezúčastnil ☹, tak píši jenom postřehy, které jsem se dozvěděl od členů teamů. Před tímto závodem jsem měl, co se týče teamu trochu obavy, protože nám tento závod moc nesvědčí. Přeci jenom nemáme v teamu klasické spurtery. O to jsem byl více rád za výsledky, které team zajel!! Závod jsem sledoval aspoň online na Atletice UNI, kde jdou sledovat i jednotlivé průjezdy kol (Atletika UNI je super partner pro SPAC a skvěle fungují, což můžu jako pořadatel závodů potvrdit, proto je na zamyšlení, jak funguje časomíra někde jinde, třeba od Radka vím, že na Českém poháru mládeže to je s výsledky někdy problém, ale to jen taková vsuvka), takže jsem postupně tušil, že to pro nás dopadne dobře.

První do cíle dojížděli KIDS, kde ve starších žácích dojel Max Kramoliš na třetím místě. V mladších žácích jel Tom Melichar, také o třetí místo, ale ve spurtu asi 50 m před cílem jej chytily křeče a musel svěsit nohy.

V hlavních kategoriích dojíždí do cíle napřed kategorie F, kde Láďa Toman končí na druhém místě. Následně v kategorii E končí Olda Míček na třetím místě. V kategorii D dospurtuje Standa Prokeš na druhém místě, jak říkal, dlouho nevěděli, jak to dopadlo, protože dojeli s Tomem Galuškou a Ivem Odvárkou v podstatě v jedné lajně. Nejdelší závod jely kategorie A, B a v této vlně skvěle v silné konkurenci zajel Jarda Glogar, který se celkově vlezl do desítky, a hlavně v rámci závodníků s licencí SPAC dojel na prvním místě. Takže nakonec to udělalo 170 b pro Cyklokramo.

Závěrem musím opět pogratulovat všem za dosažené výsledky a skvělou reprezentaci Cyklokramo. A hlavně i pro to, že počasí nebylo úplně přívětivé, déšť, vítr, chlad. No, kdo by to v srpnu čekal. Tak i pro to jsou pro nás výsledky cennější.

Tomáš Dohnal


REPORT JARDY GLOGARA

Po sobotním výkonu v závodě na Pustevny jsem přijel do Petřvaldu s jasným cílem - odpadnout z pelotonu co nejpozději. Jestli se tedy dá pelotonem nazývat 30 závodníků, které neodradil déšť a chladnější počasí. Startovka byla - ostatně jako na všech klasických silničních závodech ve SPACu - obsazena mnoha kandidáty na vítězství. Ačkoliv jsem cítil, že forma je daleko, věděl jsem také, že podmínky jsou pro mě jako dělané. Neznamená to, že bych si ježdění v dešti a nižších teplotách užíval, ale výkon v takovém počasí podávám lepší. Půl hodiny před startem jsem ještě žádný adrenalin necítil, ale díky přípravě a trochu i zimě jsem se (na rozdíl od včerejška) na startu cítil připravený podat výkon. Jako rozjetí jsem měl akorát cestu od auta na start, protože se mi nechtělo být mokrý zbytečně dřív, než je nutné.

Bylo 11:30 a vystartovalo se. I když se prvních pár minut nejelo a pomalu jsem byl více a více mokrý, zima moc nebyla. Zjistil jsem ale, že fouká poměrně silný vítr. Jelikož jsem se jako obvykle pohyboval úplně vzadu, nevím, jestli se první, dvoučlenný únik vytvořil už v prvním kole, ani jak dlouho přesně trval. Z mého pohledu se první tři kola jelo vcelku stabilní tempo bez nějakých větších nástupů, takže předpokládám, že především Formani, kteří v úniku neměli zastoupení, jej sjížděli. V prvních kolech jsem také zaznamenal, jak si Peťa Swaczyna, kterého tohle tempo očividně nebavilo, vycouval dozadu k Martinu Helcelovi, aby se zeptal, jestli by s ním šel do úniku. Martina ale ten návrh moc nenadchl.

Na konci třetího kola se po průjezdu dvojicí křižovatek značně zrychlilo na ulici Záchranářská (mírné stoupání cca 2 % s třemi retardéry před nájezdem na cílovou rovinku). Peloton se natáhl do dlouhé řady a první závodníci začali odpadat. V ten moment bohužel Peťa Blaťák podcenil situaci, když jel vzadu za dvěma Formany, kteří si nechali vytvořit díru. Počítal s tím, že ji sjedou, což se ale nestalo. Pak se vydal stíhat peloton sólo. 

Na začátku čtvrtého kola byli uprchlíci pelotonem dojeti. Když jsme začali stoupat na Zátišák (600 m; 5,7 %), nastalo první větší trhání hlavní skupiny vinou nástupu Petě Swaczyny. Ve stoupání, kde mi v předchozích kolech stačilo cca 400 W na udržení se v balíku, jsem musel vynaložit 520 W, abych zůstal alespoň ve druhé malé skupince. Nakonec se ale peloton asi po dvou kilometrech zase sjel dohromady. Nicméně tento útok měl za následek odpadnutí prvních několika závodníků, mezi nimi Jirky K., ale taky definitivní konec snahy Petě B. peloton dojet, i když pod kopcem byl téměř za doprovodnými auty.

Po tomto pokusu o vytvoření úniku se tempo dost zpomalilo. V pátém kole Pepa Dužík okomentoval závod slovy "Průměr přes 40 km/h, nic neříkám...". Odvětil jsem na to, že mi to ani nepřijde. "Mně taky ne, ale Garmin říká něco jiného." Myslím, že to bylo dané větrem, který na Zátišáku foukal proti, což nahrávalo závodníkům, jejichž cílem bylo spíše udržení se ve skupině než aktivní pojetí. V této části závodu - stejně jako na Grand Prix Forman - Peťa S. prohlásil: "To je nuda!". Říkám mu: "Však jeď...". On na to: "No jo, ale vy byste mě dojeli".

V dalším průběhu závodu přišlo pár pokusů o únik, ale ty - pokud vím - neměly dlouhého trvání. Při nájezdu do osmého kola jsem slyšel zvonění do posledního okruhu. Jeden ze závodníků se mě zeptal, jestli nám zkrátili závod a jedeme do posledního kola. Jen jsem pokrčil rameny. Vysvětlení přišlo v prostoru startu, kde jsme začali předjíždět závodníky ze startovní vlny C+D, mezi nimi i Standu Prokeše. V následujícím sjezdu, kde foukal vítr přímo proti nám, se dost zpomalilo. Proto někteří závodníci C+D, kteří jeli své poslední kolo, náš balík předjeli. Nepřišlo mi moc fér, když si takhle někteří udělali náskok, zatímco další si toho asi ani nevšimli, jak jeli uprostřed balíku. Nicméně moc daleko se nedostali, protože po průjezdu křižovatkou se jako vždy zrychlilo a pak ve stoupání na Zátišák se jelo obvyklé tempo. Po rychlém sjezdu Slezskou pak čelo našeho balíku naštěstí nechalo skupinu závodníků C+D odjet, aby si to rozdali o bednu sami. Jeden ze závodníků z našeho balíku A+B v ten moment zaútočil, pravděpodobně proto, že považoval zvonění do posledního okruhu za platné pro nás. Spousta soupeřů ve skupině ho na to ovšem důrazně upozornila, takže pak zpomalil.

Nás čekaly poslední dva okruhy. Jelo se stále relativně vysoké tempo. Pár závodníků doplatilo na další pokusy o únik, kdy ztratili kontakt s hlavní skupinou. Nejspíš v posledním kole odjel sólo Honza Zátopek, který to dotáhl až do cíle, takže závod suverénně vyhrál. Já jsem čekal nějaký útok v posledním stoupání na Zátišák, ale všichni si nejspíš šetřili síly na závěrečný spurt. I když jsem cítil, že na to nemám úplně nohy, stejně jsem se chtěl zapojit. V posledních stovkách metrů se začalo zrychlovat. Byl jsem na relativně dobré pozici vlevo, když přišla vlna, která se rozšířila z pravé strany až na levý kraj cesty. Podle toho, co jsem slyšel, nebylo k pádu daleko, ale naštěstí k němu nedošlo. Pro mě to znamenalo přibrzdění a dojetí do cíle na celkovém 10. místě, kdy jsem ale z naší skupiny porazil jen jednoho sprintujícího soupeře, protože Ondra Fierla a Martin Helcel už po tahání tempa neměli zájem spurtovat.

Celkem 95 km jsem v hlavní skupině objel za 2:22:33, což znamená průměr 40,0 km/h. Potřeboval jsem k tomu normalizovaný výkon 271 W dle Stravy (je zajímavé, že Garmin mi udává normalizovaný výkon 290 W, nejspíš jej počítá jinak). Průměrný tep byl - nejspíš kvůli počasí - nízký. Celkem vysoká kadence (průměr 93 ot/min) je dána tím, že jsem vyšší výkon často doháněl otáčkami - např. Zátišák jsem v kole, kde nastoupil Peťa S., jel průměrnou kadencí 104 ot/min. Podobně při zrychlování ze zatáček jsem často - na rozdíl od ostatních - zůstával sedět.

I když jsem si před závodem říkal, co tady s touhle formou a v tomto počasí dělám, nakonec jsem si závod užil. Zima mi nakonec moc nebyla, kolo jsem stejně už měl v plánu umýt, výkon překvapivě taky celkem dobrý, navíc jsem týmu pomohl plným počtem bodů do týmové soutěže SPACu.