"O pohár starosty Orlové" - 5 medailí z posledního klasického silničního závodu sezóny
10.9.2023 se uskutečnil předposlední závod SPACu a poslední klasický silniční závod této sezóny. A to "O pohár starosty Orlové". Bylo to v podstatě takové "déjà-vu", stejný závod jako tři týdny zpátky, ale s jiným názvem a jiným pořadatelem. Tentokrát závod na okruhu Petřvald – Rychvald – Orlová – Petřvald pořádal oddíl CK Orlík Orlová. Drobné nuance by se ale našly. Rozdíl byl v tom, že kat. M, tentokrát startovala s kat. C, D, a, že kat. ŽA, E jely na 5 okruhů. Zároveň start kat. A, B, C, D, M byly dříve. Což bylo fajn, protože nás Petřvald přivítal opět slunečným a teplým počasím, naštěstí teploty nebyly tak vysoké jako před třemi týdny na "O cenu města Petřvald". Na závod se Cyklokramo dostavilo opět v hojném počtu. I když jak už je posledních pár závodů zvykem, tak mi den před závodem přišly zprávy, že se někdo nemůže zúčastnit závodu, protože má zdravotní komplikace. Naštěstí kádr je vyrovnaný, takže to většinou tak moc nevadí. Jediný Standa Prokeš mi avizoval dopředu, že se závodu nezúčastní, protože jsme měli startovat dohromady s kat. M, a v těchto rychlých závodech je to někdy o zdraví, takže se mu po jeho pádu ve Starém Jičíně vůbec nedivím.
Jako první se vydaly v 10 h na okruh kat. E, F, ŽA, ŽB, které měly vypsaný závod na pět okruhů. Po nich startoval v 10:05 Junior SPAC ml. žáci a žačky 2 okruhy, st. žáci a žačky 3 okruhy. S malou prodlevou se v 10:40 h zakously do okruhu kategorie A, B na 10 okruhů a nakonec vystartovaly kat. C, D, M na 7 okruhů. Nutno podoktnout, že ve všech startovních vlnách jsme měli svá želízka v ohni. A nakonec jsme z každé startovní vlny vytěžili nějaké to pódiové umístění! Jako první dorazili do cíle žáci, kde Vojta Kubínek v ml. žácích získává 3. místo. Ve starších žácích dojíždí Max Kramoliš na 4. místě a Niki Nábělek na 5. místě. Pak už následují závodníci a závodnice, kteří měli závod vypsán na pět kol. Zde se nejlépe umisťuje Marcela Pargáčová, když vyhrává kat. ŽB. V ŽA stále drží skvělou formu Andrea Kučerová a dojíždí na 2. místě. Těsně pod pódiem končí na 4. místě v kat. E Olda Míček a taktéž na 4. místě v kat. F Fana Toman. Na dobré umístění v kat. E si určitě dělal zálusk i Pepa Mládenka, ale bohužel ho ze hry vyřadil defekt, tak se trochu prošel. Následuje cíl pro závod na 7 okruhů, tudíž pro kat. C, D, M. Tady se jelo nezvykle hned od začátku pořádné řemeslo, za což asi mohl Jarda Kocurek (první kolo mělo čelo závodu za 13:11 min. průměrem 45,8 km/h). Nicméně to Peťovi Zatloukalovi nezabránilo v tom, aby všem opět ujel a dojel si s náskokem pro 1. místo v kat. C. Zajímavé je, že Petr objel závod větší průměrnou rychlostí, než vítěz z vlny A, B Marek Konwa! Ti sice jeli o tři okruhy více, ale i po sedmi kolech byl Petr rychlejší, samozřejmě v tom může hrát roli i taktizování v závodě. Jako poslední dorazil do cíle závod na 10 kol a to kat. A, B, kde skvělé 2. místo v kat. B zajíždí Jarda Glogar. Všem medailistům ještě jednou velká gratulace! Z pohledu bodování do soutěže teamů, to dopadlo opět skvěle, když "áčko" bere opět plný počet 180 b a "béčko" hlavně zásluhou Andrey zaznamenává 122 b. Takže všechny klasické silniční závody již máme za sebou a příští víkend už nás čeká pouze "rozloučení se sezónou" v podobě časovky na Pustevny.
Tomáš Dohnal
REPORT - Jarda Glogar
Nevím, kdy naposledy jsem se postavil na start závodu s tím, že jej chci dojet tak, aby to co nejméně bolelo. Proč jsem se tedy vůbec postavil na start? Jednak to byl poslední hromadný závod sezóny, dále jsem chtěl mít odjetých 12 závodů do bodování SPACu a asi rozhodující faktor byl ten, že se na závod chystá i kamarád Michal Ďurica, s kterým dojedu na start. Závod v Orlové se jede po trati, která mi svým charakterem sedí asi nejvíce ze všech závodů Slezského poháru, nicméně celý týden jsem měl unavené nohy, např. vytrvalost jsem při stejných tepech a pocitech jezdil asi o 30 W níž než obvykle. Plán byl tedy při závodu jet co nejvíc pasivně, doufal jsem, že neodpadnu někde sám.
Na start se nás v kategorii A+B staví 29. Z našeho týmu se tam potkávám jen s Peťou Blaťákem, jako hlavní favorit zde nechybí Marek Konwa a proti němu téměř celý tým Formanů, celkem jich je 10. Ve třech zde nastoupili nějací mladí Španělé (podle jmen).
Je 10:40 a náš balík se dává do pohybu. Ve dvou zatáčkách, které předcházejí jedinému stoupání na okruhu (600 metrů, 5,7 %) se zatím žádné nástupy nekonají. Ten však přijde - Jan Grzempa nejprve rozjíždí ostré tempo, ze kterého nastupuje Marek Konwa. Balík se natahuje, ale na začátku jsou všichni ještě čerství, tak se to sjede, přestože jsem vyrovnal svůj rekord na tomto kopci (1:09, 30,0 km/h, 525 W). Překvapeně zjišťuji, že dokážu jet i v tomhle vyšším tempu. Dále přicházejí nějaké nástupy, ale jsou pokryty. Najíždíme do druhého kola, ve kterém přichází dalších pár nástupů, ale v kopci se jede pouze udržovací tempo.
Třetí kolo. Dojíždíme na úpatí kopce, v půlce to vypadá na podobné tempo jako ve druhém kole, ale poté to znovu zkusí Marek Konwa. I když prostoru moc nedostane, jeho únik rozdělí peloton na dvě skupiny, ta první pokračuje v tempu, které se uklidní až ve sjezdu o půldruhý kilometr dál. Za sjezdem se pak obě skupiny sjedou. Toto zrychlení je však osudné pro Michala, který nedokázal na horizontu zapadnout do háku.
Začátek čtvrtého kola a žádný déle trvající únik se stále nevytvořil. Já si stále hlídám svou oblíbenou pozici vzadu, jen občas mě tam vystřídá Tomáš Bucháček, případně Lukáš Mniszak. Proti mým předchozím účastem na tomto závodě mi přijde, že se nejede tak vysoké tempo, ale frekvence nástupů je vyšší. Můj původní plán stále platí.
Závod pokračuje stále podobně, když dojde k rozhodujícímu útoku dne. V závěru sjezdu po Slezské překvapí Ondra Fierla, kterého si doskočí Marek Konwa, David Šigut a Jan Grzempa. S tímto únikem jsou Formani spokojení, nikdo jiný není ochotný tuto čtveřici reálně stahovat. Posledně jmenovaný člen úniku ovšem (pravděpodobně) nestíhá tempu ostatních, proto se únik redukuje na tři závodníky. Od té chvíle se tempo na další 4 kola značně zklidní, Formani hlídají situaci. Za zmínku stojí snad jen nástup v druhé půlce kopce v 7. kole, který má za následek odpadnutí Daniela Holznera. V jednom z těchto kol mi taky padá řetěz při špatném přejetí retardérů, celkem rychle jej však opět nahazuji, navíc mě Peťa na chvíli potlačí, díky!
Závodit se znovu začíná až v 9., tedy předposledním kole. Začíná to nástupem za ostrou křižovatkou po sjezdu na začátku kola. Skupina je natažená, je to natrhané. Během 20 vteřin musím zrychlit ze 32 km/h na více než 60 km/h (15 vteřin průměr 642 W - v háku). Jeden ze závodníků přede mnou nestíhá zalepit díru, předjede jej Vašek Uvíra, za ním Peťa a následuji já. Znám Vaškovy tempařské kvality, proto si jsem jistý, že skupinu dojedeme, za chvíli se tak stane. Tím to ovšem nekončí, kousek po zabočení na křižovatce doleva se rozhoduje jeden z Formanů obětovat se pro někoho z týmu, kdo následně zaútočí v kopci, proto do kopce najíždíme rychlostí kolem 50 km/h, takže žádný odpočinek se nekoná. Jaký to rozdíl proti předchozím kolům, kdy nikdo pod kopcem nechtěl utrácet svou energii a tak jsme do kopce najížděli rychlostí asi o 20 km/h nižší. Útok sice přijde, v kopci se všichni musí zmáčknout, ale balík zůstane kompaktní, i přes pouze o jednu vteřinu pomalejší čas než v prvním kole (1:10, 29,6 km/h, 476 W). Jediný výsledek je redukce balíku asi o 6 závodníků (včetně rozjíždějícího Formana), bohužel je mezi nimi i Peťa. Tempo poté opadne, v druhé půlce kola dochází jen k několika nástupům, díky jednomu z nich z této skupiny odjíždí Tomáš Bucháček.
Je tady poslední kolo. Sjezd připomíná ticho před bouří. Za křižovatkou to samozřejmě začalo. Nástupem odjíždí jeden ze španělských závodníků a Ondra Mach, který se později připojuje k Tomáši Bucháčkovi, přichází druhý nástup, který je pokryt, ale přiblížíme se k dvojici, proto poprvé za závod zkusím nastoupit i já, abych je dojel. Sleduji ovšem situaci za sebou, jakmile vidím, že se mě rozhodne stahovat myslím Aleš Hrdlička, okamžitě svěsím nohy a čekám na skupinu, abych měl energii v kopci, kde jsem si byl jistý, že přijde útok. Ten na sebe nenechal dlouho čekat. Jakmile jeden ze soupeřů nastoupí, skupina se trhá, já trochu překvapeně předjíždím mj. Honzu Zátopka (který je jinak o třídu lepší závodník), celkem rychle si dojíždím trojici před sebou (Honza Formánek, Kuba Havrlant a jeden ze Španělů), před námi je ještě dvojice (Aleš Hrdlička a další Španěl). I když cítím, že nejsem úplně na limitu, přesto se nesnažím o dojetí dvojice před námi, protože je mi jasné, že na limit se můžu dostat během pár vteřin. Ve čtyřech se pravidelně střídáme, ovšem po sjezdu mi začíná docházet, přestávám střídat, jen se snažím uviset. Za "esíčkem" (dvojice křižovatek těsně po sobě) už to chci vzdát, ovšem při ohlédnutí se za sebe vidím nedaleko dva jednotlivě jedoucí soupeře. Během závodu jsem si všiml, že nás v kat. B moc není, většina z nich byla za mnou, proto vím, že by to mohl být pěkný výsledek, jedu tedy až na krev. Jsem tak hotový, že už ani nevnímám, jak naše skupina kousek před cílem dvojici dojela, na spurt nemám ani pomyšlení, do cíle dojíždím 5 vteřin za "mou" skupinou.
Nakonec zjišťuji, že jsem dojel 12. celkově, což jsem tak nějak čekal, ale 2. v kategorii B (i kvůli tomu, že Marek Konwa se tentokrát přihlásil do kat. A). Za mnou skončili závodníci, kteří dneska byli lepší, ale já jsem těžil z mého pasivního pojetí, kdy mi na konci díky tomu zbylo více sil, rozhodně to nebyl jeden z mých lepších výkonů. Nejspíš mi pomohlo i to, že se celkově nejelo nějak moc rychle (to potvrzuje i nižší průměrná rychlost a normalizovaný výkon).
