Vrchařský víkend – Pustevny, Loučka – aneb 15 pódiových umístění pro Cyklokramo
O uplynulém víkendu se nám trasy závodu zvedly trochu k nebi a absolvovali jsme dva závody do vrchu s hromadným startem. Nejprve závod s přívětivějším sklonem v sobotu na Pustevny a pak v neděli závod z Bystříce na Loučku s brutálním dvou kilometrovým závěrem. Tyto závody potvrdily to, co všichni víme, že máme v teamu skvělé vrchaře. Cyklokramo vytěžilo z těchto dvou závodů 15 pódiových umístění a další dvě přidali ml. žáci na časovce v Rapotíně, protože v Bystřici nebyl závod vypsán pro Junior SPAC, takže těch pódiových umístění za víkend bylo vlastně 17!
O cenu Kilpi
17.6.2023 v sobotu jsme měli na programu již tradiční závod na Pustevny s hromadným startem ve Frenštátě pod Radhoštěm. Délka tohoto závodu je 11,3 km s převýšením 610 m, převážná část těchto výškových metrů čeká na závodníky až v druhé polovině závodu, kdy se začne stoupat od Ráztoky po Knížecí cestě na Pustevny. Jelikož je krásné počasí, tak jsme se domluvili, že s Petrem, Jirkou a Jardou pojedeme na start na kole. Tudíž okolo osmé hodiny vyrážíme ze Suchdolu směr Frenštát. Cestou potkáváme další členy oddílu, kteří jedou buďto také na start nebo jenom fandit. Cesta uběhla docela rychle a za 54 min. jsme na prezentaci, kde se to opět krásně žlutí. Opět je nás tu 21 kusů z oddílu. Dorazila i Marcela, která má být na svatbě! Rozjíždět se již není potřeba, protože jsme si dali 30 km na start. Takže nezbývá již nic jiného než se jít připravit na náměstí, a čekat, než to odmávnou. Startuje se ve třech vlnách, napřed kat. A, B, C, pak ostatní kategorie, a nakonec Junior SPAC, který má cíl na 3 km stoupání na Pustevny. Již tradičně je vypsaná rychlostní prémie, která vždy zapříčiní roztržení balíku. Do kopce jede každý co může a na co mu nohy stačí. Nahoře se zase opět všichni potkáme a můžeme si sdělit dojmy ze závodu. Od kluků vím, že interní přebor CK vyhrál Pepa Martinák!!! A jak to dopadlo celkově? Jirka Sokolář 1. místo kat. B, Pepa Martinák 1. místo kat. C, Olda Míček 1. místo kat. E, Vojta Kubínek 1. místo ml. žáci, Peťa Zatloukal 2. místo kat. C, Marcela Pargáčová 2. místo ŽB, Tom Melichar 2. místo ml. žáci, Jarda Glogar 3. místo kat. B, Standa Prokeš 3. místo kat. D (Standa tento závod absolvoval týden po blbém pádu na Formanech). Těsně pod bednou skončil Peťa Blaťák 4. místo kat. A, Max Kramoliš 4. místo st. žáci a na 5. místě dojeli Pepa Mládenka kat. E, Fana Toman kat. F. Takže na Pustevnách to byla pěkná úroda bodů pro Cyklokramo "áčko" poprvé letos vyjelo maximální počet bodů a to 180, "běčko" zaznamenalo 135 b. Po vyhlášení odjíždíme opět s klukama na kolech směr Suchdol a v hlavách už máme to, co nás čeká následující den. Pro doplnění závod celkově vyhrává v novém rekordu trati 27:20 Jakub Říman.
Bystřice - Loučka
18.6.2023 v neděli je na programu další závod do vrchu, tentokrát z Bystřice na Loučku. Závod je o něco kratší i s menším převýšením než v sobotu (6,5 km, převýšení 493 m), ale s o to brutálnějším závěrem v posledních 2 km. Jednalo se o 2. ročník, po loňském ročníku jsem říkal, že na těch převodech, co mám, to již nikdy nepojedu. Takže jsem závod na začátku roku neměl ani v plánu, ale naskytla se možnost si půjčit kliky od Jardy (za což mu děkuji), kde je aspoň převodník s 36 zuby, takže jsem se rozhodl toto martýrium absolvovat i letos. S Petrem vyrážíme ráno směr Třinec. Na parkovišti při příjezdu už vidím spoustu kolegů z teamu, tak se pozdravíme a jdeme se chystat na závod. Účast je o něco slabší než o den dříve na Pustevnách, ale to se dalo čekat vzhledem k profilu posledních dvou kilometrů. Protože ne každý je dostatečný "magor", aby toto absolvoval dobrovolně. Snad jen Pepa Mládenka si to byl projet ještě před závodem, nad čímž všichni v teamu kroutili hlavou. První 4,5 km jsou docela v pohodě, ale už když dojíždím k točně v Pasekách a vidím před sebou tu stěnu ke škole, kde je sklon i 24%, tak si sám pro sebe říkám na co jsem se to zase dal? Nakonec jsem to nějak vylámal až do cíle, kde už je i pár teamových parťáků. Takže si můžeme pomalu sdělit výsledky a já tím pádem vím, že to pro nás opět dopadne dobře. Ale ještě nás čeká cesta dolů, kdy někteří radši zují tretry a jdou pěšky. Prostě nahoru trpí nohy a dolů materiál. Po chvíli se v prostoru startu dozvídáme výsledky a na bednu se podívali: Olda Míček 1. místo kat. E, Marcela Pargáčová 1. místo kat. ŽB, Pepa Martinák 2. místo kat. C, Jirka Sokolář 3. místo kat. B, Peťa Zatloukal 3. místo kat. C, Fana Toman 3. místo kat. F. Těsně pod stupni vítězů skončili na 4. místě Peťa Blaťák kat. A, Standa Prokeš kat. D, Pavel Dubný kat. F, 5. místo brali Jarda Glogar kat. B, Pepa Mládenka kat. E a Andrea Kučerová kat. ŽA. Celkově vyhrál opět Kuba Říman v neuvěřitelném čase pod 20 min. Co se týče bodovaní, sice ještě nejsou vyvěšené výsledky, ale "áčko" vyjelo opět plný počet 180 b. Interní přebor CK tentokrát vyhrál Jirka Sokolář! Jelikož tento závod nebyl vypsán pro Junior SPAC, tak se naši mladí závodníci vydali na jiné závody, Max Kramoliš jel na kriťák do Nitry a mladší žáci na časovku do Rapotína, kde Vojta Kubínek skončil na 1. místě a Tom Melichar na 2. místě (o čemž snad napíše Radek).
Závěrem musím opět všem pogratulovat za dosažené výsledky a předvedené výkony. Byl to pro Cyklokramo velmi úspěšný víkend. Zároveň musím ocenit všechny závodníky, kteří na Loučku vyjeli, aniž by šli pěšky! A v neposlední řadě posílám poděkování organizátorům do CK Frenštát a TJ TŽ Třinec za přípravu závodů. Příští týden nás čeká opět kopcovitý závod, a to Beskyd tour 2023.
Tomáš Dohnal
REPORTY - Jarda Glogar
O cenu Kilpi
Vrchaři se dočkali! Víkend 17. a 18. června je v rámci seriálu SPAC vyhrazen jen pro ně - ano, pro ně, tzn. rozhodně ne pro mě. To ovšem neznamená, že bych se netěšil, naopak - díky absenci jakýchkoliv ambicí a tedy i nervozity, se jen těším na pěkně strávený den v sedle kola díky organizátorům závodu z týmu CK Frenštát.
Na společnou dopravu do místa konání se domlouváme s Tomem D., Peťou Z. a Jirkou G., díky tomu cesta do Frenštátu ubíhá mnohem rychleji a příjemněji než když stejnou trasu absolvuji cestou do práce. U restaurace Za Vodou proběhnou všechny předstartovní přípravy, a za neustálého zdravení se a probírání novinek s ostatními se pomalu připravujeme na start. Stále žádná nervozita, tep pod 90 t/m, vnímání pohodové atmosféry a příjemného počasí. Honza Knotek zvučným hlasem řídí start.
Vystartujeme. Téměř okamžitě se balík natáhne, ale jede se pouze tempo. Poučen z minulého roku, kdy jsem kvůli roztrhání balíku po sprinterské prémii málem ztratil kontakt s čelní skupinou (jen díky Aleši Haltofovi jsem na Ráztoku dojel s čelem závodu), se posouvám dopředu. Když už se mi zdá, že jsem se posunul dostatečně, zabudovávám se do balíku. Blížíme se k prémii. Vpředu se zrychlí, balík se natáhne, vzniká menší díra. Projíždíme prémií, čelní skupina není daleko, jsem si celkem jistý, že se to sjede. Jsem klidný i díky tomu, že v naší skupině je Peťa Z., ten by si to přece nenechal ujet (jak jsem se později od něj dozvěděl, on stejně uvažoval o Tomáši Bucháčkovi, který byl v naší skupině také). Ovšem jak se díra nezmenšuje, ale naopak zvětšuje, začínám být nervózní. A stejně tak i další silní jezdci, proto ze skupiny vyrazí jeden závodník, chvíli po něm i Tomáš B., kterého následuje Peťa Z. Já jsem v té chvíli bohužel trochu zavřený, proto vyrazím až po pár vteřinách, takže ten kousek si musím dojet sólo. Naštěstí to není daleko, stačí mi na to 25 vteřin jízdy na cca 500 W, proto se ani nedostávám moc do červených čísel. Dostávám se na konec vedoucí skupiny, odkud odpadá Pepa Dužík, který měl na tomto závodě ambice především na sprinterské prémii. Ptám se ho, jak dopadla, odpovídá, že ji vyhrál Kuba Říman, on byl druhý. Dalších asi 1,5 km k Ráztoce mě překvapuje, jaké tempo se jede, čekal bych, že se vpředu budou šetřit až na samotnou Knížecí. Na Ráztoce si s Jirkou sdílíme dojmy.
Je tady začátek stoupání po Knížecí. Na Garminu spouštím nový okruh, abych podle průměrného výkonu na okruhu mohl správně rozvrhnout tempo. Spolu se mnou si ze skupiny okamžitě vystoupí několik závodníků, pro které bylo dílčím cílem dojet v první skupině až sem. Je mezi nimi i Jirka, který mě po chvíli předjíždí a já jedu nalepený na jeho zadním kole. Jedeme takhle první minutu, druhou minutu, Garmin mi ukazuje, že jedu 340 - 350 W. Vzhledem k tomu, že jsem zatím (skoro) všechny závody dojel před ním, tak se mi nechce věřit, že by tímhle tempem chtěl pokračovat až nahoru, tak jen doufám, že co nejdříve zvolní. Říkám mu: "Co blázníš?", "Takhle chceš jet opravdu až nahoru?" a podobné věty. Jedeme takhle třetí minutu, dojíždíme Henža. Jirka pokračuje ve svém tempu. Když už takhle jedeme čtyři minuty a Garmin mi stále ukazuje průměr na okruh 340 W, poznávám, že Jirka dneska konečně využije talent, který prokazuje běžeckými závody do vrchu, a já jej nechávám jet. Chvíli se snažím uviset Henžovi, jenže pořád je to na mě moc. Rozhoduji se, že si pojedu svoje tempo kolem 300 W s tím, že pokud bych se cítil dobře, tak po pár minutách "odpočinku" trochu přidám. Takhle mě míjí Robert Haas, za chvíli kolem proletí i Piotr Kukla, u kterého jsem myslel, že je už daleko přede mnou, vypadá to, že si nechal ujet po sprinterské prémii čelní skupinu. Jedu si dál své tempo, asi 50 metrů před sebou stále vidím pravděpodobně Henža., za mnou nikoho nevidím. Držím si dál svůj výkon, nijak moc si to neužívám, jen se těším, až kopec skončí. Nápis na cestě oznamující, že zbývají 2 kilometry do cíle mě příjemně překvapuje. Stále se snažím o své tempo, snažím se, aby mě nikdo nedojel, protože by to znamenalo, že bych se v závěru musel zmáčknout opravdu na krev, což se mi nechce. 1 km do cíle. Slyším za sebou troubení auta s blikajícími oranžovými majáky. Říkám si, že není možné, aby mě dojel leader druhé vlny závodu, která startovala o pár minut později. Na metě cca 200 metrů do cíle mě auto předjíždí, nejspíš to byli jen pořadatelé s věcmi pro závodníky, případně dovezli čelo vlny jen na Ráztoku, nevím. Posledních 100 metrů už si celkem i užívám, takže se zvládám usmát do foťáku kamaráda Lojzy Melnara, jehož přítomnost zde mě příjemně překvapuje. Po projetí cílem se nemusím sice moc vydýchávat, ale nohy alespoň krátké vyjetí potřebují. S výkonem jsem spokojený, osobní cíl vyjet Knížecí pod 20 minut se podařil, průměrné watty taky nejsou špatné, když ukládám jízdu, hodinky mi dokonce nabízejí návrh zvýšení FTP o 1 W.
Další část dne je to nejpříjemnější na závodech - sdílení dojmů s ostatními, gratulace k výkonům, vyjetí se, na tomto závodě zvláštní uznání zaslouží vynikající polévka. Jak si tak příjemně povídáme (už na zahrádce restaurace, kde je zázemí závodu), tak ani příliš nevnímám vyhlašování, jen se občas podívám, kdo skončil na bedně, především si všímám kolegů z týmu, kteří se tam objevují dost často. Nevnímám moc, ani když vyhlašují mou kategorii, takže nezaslechnu své jméno, které se vyhlašuje na třetí místo. Až když mi Filip Kahánek přijde říct, že jsem vyhlašovaný, tak překvapeně vstávám a jdu tam, opravdu jsem nečekal, že by se v mé kategorii nepřihlásili lepší vrchaři. No, díky pravidelné účasti na závodech můžu mít někdy štěstí na menší konkurenci… Na stupních vítězů tedy doplním Piotra Kuklu na druhém a Jirku Sokoláře na prvním místě, kteří si svými výkony ocenění i gratulace určitě zasloužili. Ve stejné sestavě jako při cestě na závod absolvujeme i cestu zpět, jen se v NJ stavíme ještě sednout na pivo (nebo v mém případě na kávu). Teď už se těším na zítřek, na výzvu ve formě - dle slov mnohých závodníků - nejtěžšího kopce, co kdy jeli, tentokrát v režii pořadatelů z cyklistického oddílu z Třince.
Bystřice - Loučka
Nedělní vrchařské menu má tři chody - začíná se předkrmem ve formě 1,2 km dlouhého úseku po rovině, následuje kopec o délce 3 km s průměrným sklonem 5,5 %, končí se hlavním chodem ve formě 2 kilometrů s průměrným stoupáním 12 % (prvních 400 metrů je průměr 18 %). Toto menu nám naservíroval tým TJ TŽ Třinec.
Po dojezdu do Bystřice, kde závod startuje, se po pozdravení s ostatními vydávám spolu s Jirkou na obhlídku trati. Minulý rok jsem nejel, proto jsem měl informace o závodu jen z druhé ruky ve formě vět jako "nejtěžší kopec, co jsem kdy jel", "nesnažíš se závodit, ale jen to vyjet", "jak vycvakneš z pedálu, už se nerozjedeš" nebo "odpočíváš na úseku, kde se sklon zmírní na 10 %". Byl jsem proto dost zvědavý, jaký je kopec ve skutečnosti, těšil jsem se na něco nového. V rámci rozjetí s Jirkou projíždíme úvodní rovinu, točíme doprava a za chvíli začíná úvodní mírnější kopec. Po dvou kilometrech stoupání zjišťuji, že se sklon na další kilometr trochu zmírní. To si uložím do paměti, protože to znamená, že se vyplatí uviset ve skupině, na tomto úseku si budu moci odpočinout před nájezdem do finálního stoupání. Jedu dál a už to vidím - od autobusové zastávky prudká stěna kamsi nahoru. Říkám Jirkovi, že si chci zkusit aspoň prvních 100 metrů, abych věděl, jaké to je. Mám další poznatek, totiž ten, že to na začátku - v rámci možností - nesmím napálit, jen se snažit nějak vyjet (v tomhle psychicky pomůže wattmetr, který i přes rychlost chůze bude ukazovat kolem 400 W). Základní info o trase mám, takže točíme a stavíme se na start. Cítím, že nohy jsou dobré a v dobré náladě všichni čekáme, až nás vypustí.
A už to začíná. Balík se dává do pohybu, na žádné šetření se pod kopec to nevypadá. Točíme vpravo, tempo nepolevuje, po pár minutách cesta začíná stoupat. Na špici vidím kohosi v domácích barvách, favorité se zatím šetří. Sklon se trochu zvyšuje, na Garminu vidím nějak moc vysoké hodnoty výkonu, přichází první větší selekce, jak čelo zrychlí. Já sám uvažuju, jestli se snažit uviset nebo ne, ale díky poznatku o zmírnění sklonu na poslední kilometru před nájezdem do cílového stoupání se rozhoduji jet dál ve skupině. První dva kilometry kopce mám průměrný výkon přes 350 W a mě to přestává chutnat. Naštěstí čelo zvolní a já si můžu 2 a půl minuty odpočinout při průměrném výkonu 290 W.
Najíždíme do nejprudšího úseku celého závodu. Já si okamžitě vystupuji ze skupiny, chci si to vyjet svým tempem. Hned za mnou jede Jirka, ale když se otočím, abych mu řekl, že už jsem na videu, že může jet, zjišťuji, že je pár metrů za mnou, což mě po včerejšku překvapuje. I s mým nejlehčím převodem 34-34 musím prvních 300 metrů jet ze sedla i při výkonu 400 W, abych se pohyboval vpřed průměrnou rychlostí 8,7 km/h, takže mě začínají bolet i ruce. I tak dojíždím a předjíždím Standu a další závodníky. Naštěstí se to poté zvolní, takže si můžu sednout a točit příjemnější kadenci. Za chvíli přijde další prudký, ale už kratší úsek, kde je nutné jet ze sedla. Poté přichází mírnější 1,2 km dlouhá část o průměrném sklonu "pouze" 10 %, sklon se ovšem často mění, stále přicházejí krátká utažení na 15-20 %. Cítím se celkem dobře, takže i v rovinatějších pasážích se snažím aspoň trochu držet výkon. Přichází závěrečných 400 metrů, kdy je průměrný sklon 15 %, pomalu dojíždím soupeře, které jsem měl celý kopec na dohled. Plynulým tempem takhle předjíždím dva, na křižovatce 200 metrů před cílem vidím Iva Odvárku, který špatně odbočil a musí se točit. Kromě něj mám před sebou další dva závodníky. Ivo mě předjede, ale my vyjíždíme z lesa, vidím stan časoměřičů, a já jsem překvapený, že je cíl už takhle blízko. Kvůli tomu mám pořád nějakou rezervu energie, což mi umožňuje posledních 15 vteřin "zasprintovat" v sedle ve stylu nástupu Chrise Frooma, díky čemuž předjedu kromě Iva ještě Lukáše Byrtuse a pár metrů před cílem i Davida Bulawu, který o mě nevěděl, takže se ani nesnažil zrychlit. Těchto 15 vteřin jsem mimochodem "sprintoval" průměrným výkonem 540 W, díky kterým jsem postupně zrychlil z 9 na 19 km/h. Nahoře vidím v trávě několik pohozených kol a ležících těl, vydýchávám se a čekám na dojetí ostatních.
Takhle prudký kopec napomáhá k osobním výkonovým rekordům - pomohl mi k výraznému posunutí maxima na 20 minut ze sobotních 328 W na 344 W. Za zmínku stojí i údaje k závěrečnému kopci - ujel jsem jej za necelých 12 minut průměrným výkonem 350 W (4,85 W/kg) díky lehkému převodu ještě relativně příjemnou průměrnou kadencí 78 ot/min. Co se týká subjektivního zhodnocení, tak asi půjdu proti většině ostatních závodníků - pro mě osobně kopec nebyl tak těžký, jak ostatní tvrdili, dokonce si dovolím říct, že Pustevny mi daly zabrat více. Mohou za to dva faktory - prvním je lehký převod (myslím, že kopec je pro většinu těžký z největší části kvůli "silničním převodům"), druhým faktorem pak je moje silná stránka v krátkých výbušných intervalech a rychlé regeneraci z nich, tzn. kopce s proměnlivým sklonem zajedu (při srovnání se soupeři podobné výkonnosti) mnohem lépe než když je sklon konstantní jako např. na Pustevnách. A možná ještě třetí faktor, kterým byl odpočinek před nájezdem do prudkého úseku a následný "jen" 12 minut dlouhý výkon (proti skoro 20 minutám na Pustevny, kdy jsem na Ráztoce rozhodně nebyl tak čerstvý).
