Standa Prokeš po čtvrtém místě v časovce třetí v silničním závodě VC Temelína

V době, když jsem na jaře plánoval letošní závodní kalendář, měl jsem o víkendu ze 13. na 14. srpna dilema. Jela se 24-hodinovka v Lichnově, kterou jsem zatím neměl možnost si dát a také pro mě zajímavý podnik Velká cena Temelína. Že jsem nakonec zvolil účast na VC Temelína, bylo čistě pragmatické rozhodnutí. Můj doprovodný tým je momentálně skromný a vzhledem k počtu závodů ho letos dost vytěžuji. Nebyl jsem si tedy jistý, že dáme dohromady dostatečný tým pro 24-hodinovku. Volba padla na VC Temelína, v rámci které se konají dva závody. Sobotní časovka jednotlivců na 20km a nedělní závod na 100km.

Pozn.: V tomto článku nejsou všechny informace (odkazy, záznamy, kompletní výsledkové listiny), které můžete nalézt na Standových osobních stránkách:
https://www.standaprokes.cz/news/velka-cena-temelina-13-14-8-2022-vysledky-fotky/

Doprovázel mě Mirek Mikláš a Irena Prokešová. Irča zajistila bezva ubytování v apartmánu v Týně nad Vltavou a já to zaplatil. Měli jsme tedy parádní základnu a mě čekal zajímavý závodní víkend.

Na sobotu se udělalo pěkné letní počasí, tedy ideální podmínky pro časovku. Foukal jen mírný větřík. Z mapy jsem měl jen minimální představu o trati. Byl jsem tedy na prezentaci mezi prvními s tím, že si pak aspoň jednou před závodem trať projedu. Ještě než byla v poledne vyvěšena startovní listina, jsem si okruh jednou obkroužil. Před startem jsem měl tedy alespoň základní představu, co mě odpoledne čeká. Závodilo se třikrát na krátkém okruhu v okolí elektrárny. Několik prudkých zatáček z plné rychlosti a závěrečný panelový úsek s esovitým podjezdem kolejí. Trať byla hodně technická a panelový úsek hodně hrbatý a místy rozbitý. Bude třeba se během závodu pekelně soustředit a nedělat chyby.

Startoval jsem ve 13:48 a hned zpočátku jsem to napral, co to šlo. Snažil jsem se maximálně využívat celou šířku vozovky, což na uzavřené trati nebyl problém. Spíše předjíždění pomalejších závodníků mě párkrát vyhodilo z rytmu, zvlášť když jsem je dojížděl v technické pasáži. V posledním kole jsem se snažil maximálně zrychlit a z Polaru to je vidět.

Ve výsledku to však stačilo jen na čtvrté místo v kategorii, kterou ovládl místní borec Miroslav Pechouš. Druhý dojel Václav Vodička a třetí místo obsadil Kamil Ježek. Mě na bednu chybělo šest vteřin. Druhé až páté místo v naší kategorii dělilo deset vteřin. Prostě bylo to našlapané. Soupeřům velká gratulace!

V neděli nás čekal pro mě asi zajímavější okruhový závod na 100km s převýšením 1820m. Dopoledne před závodem se zatáhlo a chvíli dokonce zapršelo, ale na start se počasí vylepšilo a vyjížděli jsme na osychající trať. Já jsem se nechal maličko vývojem počasí vycukat a v očekávání dešťových přeháněk jsem volil tenké návleky na tretry a ultralight pod dres, což se mě v průběhu závodu maličko vymstilo. Obešel bych se bez toho. 

Ve dvanáct jsme se přesunuli ze slavnostního startu do Hněvkovic, kde nás v 12:15 čekal ostrý start přímo do kopce na Kněžeklady. Úvodní stoupání prvního kola se jelo snesitelné tempo, které jsem bez problémů akceptoval. Aspoň jsem měl čas se podívat, na kterém místě stojí můj doprovod. Jelikož bylo na kopci husto, všechny týmy tam měli doprovody, nebylo předem jasné, kde se jim před startem podaří zaparkovat. Trať byla během závodu uzavřená a nedalo se pak autem přejíždět.

Bohužel hned v následujícím sjezdu v Pořežanech, kde bylo hodně kamínků z oprav, došlo kousek od čela pelotonu k pádu několika závodníků. Než jsme tím všichni prokličkovali, peloton se nadělil na dvě části. Zbývající část prvního okruhu jsme si sjížděli ztrátu, kterou jsme téměř vymazali v nájezdu do druhého kola.

V menší skupince jsme nastoupili do stoupání druhého kola na Kněžeklady, když došlo k druhému pádu dne. Závodnice vedle mě šla ze sedla, ale asi si to špatně vyměřila a lízla si. Šla okamžitě k zemi. Naštěstí jsem to periferně viděl a vyhnul jsem se.

Peloton jsem měl celý čas na dohled, v závěru kopce jsem si nastoupil a do pelotonu doskočil. Jenže už se závodilo a v druhé polovině kola se peloton tak natahoval, že jsem nakonec chytil díru, kterou jsem už nedokázal sjet. Závěr kola jsem jel sám kousek za dvojicí odpadlíků a peloton jsem měl na dohled.

V úvodním stoupání třetího kola jsem si vzal od Mirka flašku a dojel jsem odpadlíka ve sparťanském dresu. Udělali jsme dvojičku a pokračovali spolu. V závěru okruhu nás zezadu doskočila silná dvojička, ke které jsme se připojili a do předposledního okruhu jsme najížděli ve čtyřech. Většinu úvodního stoupání jsem odtáhl a v závěru jsem se uklidil do skupiny. Během okruhu jsme dojeli další odpadlíky a také někoho ztratili. Do posledního okruhu nás najíždělo tuším pět. Kromě úvodního stoupání jsem se na čele už moc neangažoval a šetřil síly na závěrečný kopec do cíle.

Hned v úvodu stoupání za hrází jsem nastoupil na čelo a rozjel tempo. Během posledního kola jsem ve skupině identifikoval dva potenciální soupeře, které jsem potřeboval odpárat. V půli kopce bylo vidět, že se mě to daří. Uvisel mě pouze Jirka Pospíšil, který si na vrcholu nastoupil a dojel do cíle kousek přede mnou. Já jsem si ještě poslední stovku osamoceně zaspurtoval.

Když jsem se dal po závodě trochu do pořádku, při pojídání občerstvení vyšlo najevo, že byly problémy s čipy a na výsledky se bude asi chvíli čekat. Když pak kolem půl páté byly vyvěšeny výsledky dlouhé trasy, našel jsem se na pátém místě v kategorii a celkově padesátý. S konstatováním, že letos byla na obou závodech velká konkurence, a jelikož nás čekala dlouhá cesta domů, rozhodli jsme se nečekat na vyhlášení a vyrazili na zpáteční cestu.

V úterý jsem se začal shánět po výsledkových listinách. K mému překvapení, byla oficiálně vydaná pouze listina časovky. Závod byl pouze neoficiální s tím, že na opravách se ještě pracuje. Druhé překvapení mě čekalo po otevření stránky, figuroval jsem celkově na 52. místě a třetí v kategorii. Tu máš čerte kropáč!

Naši kategorii s přehledem vyhrál Martin Slaník, druhý dojel Jaroslav Halík. Soupeřům blahopřeji!

Velké poděkování mému doprovodnému týmu. Mirkovi Miklášovi za dopravu a podporu na trati. Ireně Prokešové za organizaci ubytování, fotky a morální podporu. Byl to fajn výlet za cyklistikou a doufám, že si to také užili.

Poděkování patří také organizátorům. Především super zabezpečení tratí. Ocenil jsem především závodění na uzavřených tratích. To je velké plus jak pro časovku tak i pro hromadný závod. Co se týče zázemí závodu, areál kolem elektrárny Temelín je dostatečně velký, s parkováním není žádný problém. Samotné zázemí závodu je v zámečku, kde sídlí Infocentrum ETE. V sobotu na časovku to vyhovovalo, ale v neděli si po závodě nebylo pořádně kam sednout a také jsem zaznamenal připomínky na hygienické zázemí. Sám jsem jej sice v zámečku nevyužil, ale pro tak velkou akci asi není dostatečně dimenzované. Možná by stálo se nad tím zamyslet!

V souvislosti s tímto závodem mě došlo, jak moc mě poslední dobou v nabídce tuzemských závodů schází, kromě maratonů, také etapáky. Přitom právě VC Temelína by byla jako etapák ideální!